Historická orientace
historická orientace- hrad rýzmberk
ZMAPOVÁNÍ OBLASTÍ KDYŇSKA
památky ve kdyňi a okolí
- Zřícenina hradu Rýzmberk: Nachází se v blízkosti Kdyně a nabízí vyhlídkovou věž, možnost občerstvení a přírodní divadlo.
- Nový Herštejn: Další zřícenina hradu, ležící mezi Rýzmberkem a rozhlednou Koráb.
- Ruchomperk: Zřícenina hradu na kopci Velký Kouřim u Černíkova.
- Netřeb: Zřícenina hradu poblíž Kanic, chráněná stejnojmennou rezervací, kde se nachází 200 kusů tisů.
- Příkopy: Zaniklý hrad, který hrál úlohu při obraně Všerubského průsmyku během bojů mezi Břetislavem I. a Jindřichem III.
Kromě toho můžete navštívit i další zajímavá místa, jako jsou rozhledny, kostely, památníky a chráněná území. Například židovská synagoga ve městě Kdyně má unikátní rituální lázeň a expozici o životě místních židů
Info
Můžete navštívit i další zajímavá místa, jako jsou rozhledny, kostely, památníky a chráněná území. Například židovská synagoga ve městě Kdyně má unikátní rituální lázeň a expozici o životě místních židů
Baldovské návrší
Na památku slavného husického vítězství nad pátou křižáckou výpravou v srpnu 1431, byl zde roku 1931 postaven památník. Křižácká výprava byla odpovědí na Spanilé jízdy Husitů za české hranice v létech 1429-30. Sraz Křižáckých vojsk (německá, francká, rakouská, saská), byl již v červnu 1431. Avšak pro rozpory mezi vůdci výpravy vtrhla vojska teprve 11. a 12. srpna k Domažlicím a dobývala město.
Husité dosáhli Domažlicka po pochodu od Plzně dne 14.8.1431. K větší bitvě však nedošlo. Křižáci z obavy před střetnutím v otevřeném terénu začali již předchozího dne ustupovat k Všerubskému a Nýrskému průsmyku. Na zdejší návrší vystoupili ráno dne 14.8.1431 vůdce výpravy, saský kurfiřt a kardinál Cesarini, aby získali přehled o stavu na bojišti. Zatímco Křižácká jízda stačila ustoupit, mnoho pěších bylo pobyto či zajato.
Husitská vojska pronikla až k Pušperku. Kardinál byl za noci vyveden v přestrojení přes Opálku a pomezní hvozdy do Bavor. Pověst říká, že kardinál ztratil na útěku klobouk – dnes lze spatřit na návrší u Koutu gloriet v podobě klobouku. O průběhu střetnutí jsou schémata v domažlickém muzeu.
Běhařov
Běhařov – Již od poloviny 14.století zde stávala tvrz vladyků z Běhařova. Četné změny držitelů v průběhu 15. a 16.století způsobily, že tvrz byla ve velmi chatrném stavu. Poslední zmínky o tvrzi jsou z roku 1609, kdy rod Měsíčků z Vyškova prodává ves Běhařov s poplužním dvorem a mlýnem za 8.400 kop Míšenských grošů. Po r. 1630 je ves připojena k panství bystřickému.
Roku 1738 získává Běhařov rytířský rod Hubaciů z Kotnova, kterému se zde podařilo vytvořit sídlo menšího dominia se 6 vesnicemi (Libkov, Loučim, Smržovice, atd.). Za toto rodu byl v pol. 18.století zbudován na místě zaniklé tvrze barokní zámek. Byla to prostá budova bez architektonických zvláštností z mansardovou střechou a cibulovou věžičkou. Dnešní podobu dostal zámek při úpravách v l. 1923-27 za tehdejšího majitele malíře a Kalvody, jenž zde založil malířskou školu.
Před vchodem do zámku bronzová socha „Píseň našich hor“ od J. Drahňovského, na kašně „Pasačka“ Fr. Úprky.
Bělá nad Radbůzou
Nejstarší zprávy o Bělé jsou již v Kosmově kronice u roku 1121. Až do 16. století jsou osudy Bělé spojeny s dějinami královského hradu Přimdy. Proto zde vzniklo panské sídlo – tvrz poměrně pozdě, až r. 1614, jak hlásá letopočet v ostění okna. To již byla Bělá s dvorem a 60 poddanými v držení rodu Lamingerů. Roku 1626 se Bělá stává součástí Svatokřížského panství. Tvrz již není feudálním sídlem, bydlí v ní panští úředníci. Drobnými stavebními úpravami vznikl v 18.století z tvrze menší zámek.
Erb nad vchodem připomíná vládu rodu Cukrů z Tamfeldů /1686-1796/.
Čečovice
V místech dnešního zámku stávala původně tvrz. Tu zbudovali v 1.pol. 14.století vladykové z Bukovce. V létech 1355 – 1358 zde sídlil Jaroslav z Čečovic, který tvrz i statek prodal pánům z Velhartic. Od r. 1409 měl Čečovice pronajaty Jindřich z Rožmberka, nejvyšší český purkrabí.
Ten spravoval statek prostřednictvím Přibíka z Janovic. Přibík se postavil Jindřichovi na odpor. Byl zde vojensky přemožen a potrestán ztrátou hrdla. Rožmberkové drželi Čečovice až do 15.století. Po připojení Čečovic k horšovskotýnskému panství roku 1546, tvrz pustne. Na přelomu 17. a 18.století byl na místě tvrze postaven barokní zámek. Na zámku sídlili vrchnostenští úředníci. Tvrz připomíná pouze klenutý zámecký sklep.
Ojedinělou gotickou stavbou s bohatou kamenickou výzdobou je kostek sv. Mikuláše z doby kolem r. 1390.
Horšov
V těchto místech stával již koncem 12.století ještě před založením Horšovského Týna biskupský dvůr, který měl ve středu opevněnou vodní tvrz. Součástí dvora byl rovněž románský tribunový kostel z doby kolem roku 1200. Kostel Všech svatých byl koncem 14.století rozšířen a přestaven, roku 1745 částečně zbarokizován.
V interiéru jsou vzácné nástěnné gotické malby z roku 1489 s výjevy ze života sv. Barbory. Hodnotné zařízení kostela dodal roku 1747 a 1773 plzěňský sochař Karel Legát.Biskupové pobývaly v Horšově zřídkakdy. Užívali jej zpravidla jako etapové stanice při svých cestách do Řezna a jiných říšských měst, neboť Horšov byl vzdálen na 2 dny jízdy koňmo z Prahy. Přilehlou oboru se soustavou 9 rybníků založil počátkem 17.století majitel horšovskotýnského panství Vilém Popel z Lobkovic.
Zpustlá Horšovská tvrz a dvůr zmizely beze stopy, neboť kamene bylo užito na stavbu zdi kolem obory. Po roce 1740 byl v oboře zbudován lovecký zámeček zvaný Annaburg.
Horšovský Týn
Horšovský Týn navazuje svou historií na nedaleký Horšov. Pražské biskupství ve snaze upevnit své postavení v kraji, staví zde za Jana III. z Dražic, ranně gotický hrad. Z té doby ( léta 1260-70 ) se zachovala hradní kaple patřící k nejstarším ukázkám české rané gotiky. Nákladně byl hrad přestavěn kolem roku 1350 arcibiskupem Arnoštem z Pardubic.
V husických válkách byl zde purkrabím Zdeněk z Drštky, pod jehož velením odolala posádka roku 1422 a 1431 útokům Husitů. Roku 1535 přešel hrad i panství
do rukou rodu Lobkoviců. Ti po požáru v roce 1547 přestavují hrad na renezanční zámek. Přestavbu vedl vlach Augustin Galli. Po Bílé Hoře je majetek Vilémovi z Lobkovic zkonfiskován. Panství získává německá šlechta – Trautmannsdorfové. V zámku jsou pozoruhodné renezanční malby interiérů, barokový nábytek, goblény. Jsou zde obrazy bájných předků i skutečných panovníků z rodu Přemyslovců ( 1.pol. 17.století ) a malba barokní.
Pečí státu je objekt restaurován. Město s řadou v jádře gotických domů je památkovou rezervací.
Houstoň
Tvrz zde bývala již za vladyků z Hostouně o nichž je zde prvá zmínka roku 1238. Rod vládl Hostouni po celou předhusitskou dobu a na čas vlastnil také bavorský hrad Reicherstein. Městečko Hostouň vzniklo kolem tvrze v 2. pol. 14.století. Po roce 1415 sídlí na tvrzi Ctibor z Olfštejna. Ten udělil hostouňským občanům r. 1456 některá práva – např. svobodného stěhování.
Povýšení Hostouně na město vyprosil u císaře Rudolfa II nový majitel, Jiří z Gutštejna /po r. 1580/. Jindřichovi z Gutštejna bylo zdejší panství sestávající z 16 vsí, zkonfiskováno za účast na povstání stavů. Ke spojení zdejšího panství s Horšovskotýnským došlo roku 1656. Poté sídlili na tvrzi již jen panští úředníci. V 18.století byla tvrz přestavěna Trautsmannsdorfery na zámek, původně lovecký. V 19.století se zmodernizovaný zámek stal sídlem kněžny Anny. Tehdy vznikl i park.
Hrádek Lacembok
Hrad zde počali stavět majetní příslušníci panského stavu. Stankovští. Patrně to byl Vitla (+roku 1282). Rozestavěný hrad přechází do rukou jejich příbuzných Bohuchvalů z Hrádku.
Tito vladykové obývají hrad ve 14.století. Roku 1380 patří k hradu poměrně rozsáhlé panství – vsi Poděvousy, Krchleby, Čermná, Puclice, Křenovy, Horní Kamenice a Buková. Od r. 1404 též Bezděkov u Klatov i s tvrzí, takže není jasné, zda majitel ještě obýval zdejší hrad.
Další generace Buhuchvalů žije na přelomu 15. a 16.století na tvrzi ve Lštění. Po roce 1519 hrádecké panství zaniklo. I když se zbytky obytných budov nezachovaly, je hrad pozoruhodný mohutným opevňovacím systémem. Přístup do hradu býval pouze od jihu po padacím mostě.
Opevnění zesilovaly dva rybníky, které podnes obklopují hradní ostroh. Na hradišti je znatelná ve skálu tesaná nádrž na dešťovou vodu a vedle ní chodba.
Chocomyšl
Chocomyšl – Vladycká tvrz v gotickém slohu zde bývala již ve 14.století. Původní chátrající stavba byla v 17.století renesančně přestavěna a přeměněna na zámek.
Zásadní přestavbu však započali až roku 1720 noví majitelé Černínové. V Chocomyšli, která byla od r.1711 součástí Chudenického panství, vznikl lovecký zámeček. Plány stavby zhotovil Fr. Kaňka, který v létech 1718-20 prováděl přestavbu Černínského paláce v Praze.
Další úpravy zámku prováděny ještě roku 1761. Avšak r.1773 objekt zcela vyhořel. Výstavba nového zámku podle plánů C. Ballinga byla zahájena již v následujícím roce. Pěkný avšak nedokončený zámeček Černínům nevyhovoval.
Nabídli ho vojenské správě pro ubytování Dragounů. R.1881 byla v objektu zřízena výroba cukru z javorové šťávy a po roce 1830 zámek přeměněn na cukrovar. Na sklonku 19.století objekt upraven pro hospodářské účely.
Chotiměř
Zdejší ves byla nazývána po vladykovi Chotimírovi, zřejmě ještě v době než zde vznikla tvrz ( 14.století ). Prvým k známým držitelem Chotiměře je r. 1379 vladyka Hněvek. Roku 1540 koupil zdejší tvrz a dvůr Kašpar Gottfried. Podobu majitele možno poznat z obrazu v blížejovském farním kostele. Brzy poté r. 1548 je tvrz opuštěna. V držení Chotiměře se dále střídá řada majitelů – Černínové, Příchovští z Eberka a j. V druhé polovině 18.století bylo v Chotiměři znovu postaveno vrchnostenské sídlo.
Vyrostl zde menší zámek, upravený ve slohu novorenezančním kolem r. 1800. Kolem zámku s klenutým vestibulem byl založen park v němž nás upoutá barokní kaple sv. J. Nepomuckého asi z r. 1743 s vnitřním zařízením od K. Legáta.
Za tratí je vila, náležející kdysi Fučíkově rodině. Zde se skrýval Julius Fučík před gestapem a napsal dílo Božena Němcová bojující.
Kanice
V místech zámku stávala gotická tvrz již poč. 14.století. Jejím nejstarším držitelem byl Děpold z Rýzmberka, sídlící zde r. 1325. Brzy poté vybudován hrad Netřeb, který byl pak po 150 let sídlem majitelů kanického statku. Až poč. 16.století vladykové Kaničtí z Čachrova netřeb opustili a zde ve vsi upravili původní tvrz.
Jiřík Kanický se r. 1618 zůčastnil v řadách stavovského vojska pbléhání Plzně. Potom však přestoupil ke katolictví a tím uchránil Kanice před konfiskací. Patrně ještě Kaničti na konci 17. stol. přestavěli tvrz na zámek. Přízemní místnosti zámku sloužily za obydlíčeledi, či jako komory. V patře byly obytné pokoje. V průběhu 18.století se zde vystřídalo několik držitelů např. Černínové z Kampionu a j. Roku 1765 přistavěna kaplu sv. J
Nepomuckého. Stavební úpravy byly prováděny ještě roku 1870.
Kout zámek
Kout zámek – Roku 1697 získává celé Rýzmberské, později Koutsko-trhanovské panství rod Stadionů, který je drží až do vymření po meči r. 1908. Členové Filipovské linie Stadionů nechali zde zbudovat v 18.století jednopatrový zámek.
Z konce 18.století pochází dvě přízemní hospodářská křídla (kuchyně, konírny). Při stavebních úpravách r. 1824 byla zgotizována obě zámecká průčelí, zřízena kaple a v parku postaven letohrádek. Po r. 1890 přistavěna samostatná pseudorenezanční věž. Zbořena r. 1942. Přestavby ještě r. 1928, kdy byly upravovány také interiery.
V létech 1676 – 1697 byl majitelem zdejšího panství Volf Maxmilián Lamingen známý z bojů chodů za svobobu jako Lomikar. Původní Koutecká tvrz zanikla beze stop nedlouho po třicetileté válce, kdy celý kraj byl zpustošený Švédy.
Lštění tvrz
Nejstarší zprávy o zdejší tvrzi pocházejí z let 1362 – 1367, kdy zde sídlí vladyka Půta. Kolem r. 1410 bylo Lštění začleněno do Majetku Hrádku – Lacemboku a proto o něm po celé 15.století není zmínek.
Až listina z r. 1513 uvádí, že na tvrzi přebývá Jan Bohuchval, Majitel zdejšího a Kamenického statku. Roku 1528 získali Lštění sňatkem Černínové z Chudenic. Ti provedli přestavbu tvrze v renezančním slohu. Od konce 16.století tu sídlí Kocové z Dobříše. Po roce 1603 připadla tvrz a ves Lštění s pivovarem do majetku města Domažlic. Od té doby tvrz užívána hospodářsky – sýpka a pod. Mohutná věžovitá stavba, kdysi příkopem opevněné tvrze, má sílu zdí 130cm.
Ve spodní části bývaly střílny a komory. Horní patra byla obytná. Jedna z mála dochovaných renezančních tvrzí.
Mělnice
V Mělnicích bylo již ve 13.století panské sídlo, na němž vládl roku 1235 jistý Kundrát. Tvrz stávala v těchto místech od 4.století, kdy je uváděna jako majetek Dobrohosta z Mělnic. K malému dominiu zde sídlících vladyků, podle erbu příbuzných s vladyky z Tasnovic, náležely ve 14.století vsi Valtířov, Šitboř a díl Lštění. Roku 1442 patří tvrz Mikoláši Kostenpírovi z Mělnic, purkrabímu nepomuckého kláštera.
Sňatkem získal Mělnice kolem roku 1530 Vilém Černín z Chudenic. Pravnuk Vilémův Drslav, zdejší tvrz opustil a vydal se s Heřmanem Černínem, vyjednavačem s tureckým sultánem na cesty po cizích zemích, kde roku 1627 zemřel. Roku 1653 připadla Mělnice k Hostouni.
Tvrz pak již nebyla obývána a brzy zpustla.Dodnes jsou znatelné opevňovací vodní příkopy, mající kdysi šířku 15 a hloubku až 19m. Příkopy vymezují oválnou plochu 20 x 15 metrů, kde stávala vlastní tvrz. U vsi jsou mohyly z doby železné a bronzové.
Milavče
Kolem 50 kruhových vyvýšenin o průměru 6 – 10m představuje zdejší mohylové pohřebiště z období Milavčské kultury. Tato kultura vyplňuje v západních Čechách období po střední době bronzové (12. až 9.století př.n.l.).
Pro milavčské mohylové pohřbívání je typické spalování mrtvých, ukládání popela do velkých popelnic zapuštěných pod úroveň terénu a překrývaných mohylovým náspem. Kolem centrálně umístěné popelnice se kladly nádoby a bronzové předměty – jehlice, náramky, meče, dýky, z nástrojů obvykle sekerky.
Milavečský lid se zabýval chovem dobytka a zemědělstvím (četné nálezy bronzových srpů). Unikátním nálezem je kultovní vozík z hrobu bojovníka – velká amforovitá nádoba z bronzu na čtyřkolovém podvozku ( dnes sbírky národního muzea ). Tento předmět dokládá stoupajíci význam vozu i okolnost že kůň se již stává častějším hospodářským zvířetem.
Bronzové výrobky ukazují na značnou dovednost, případněji na jistou obchodní organizovanost v krajině s blízkými horskými přechody. Nálezy keramiky, bronzového náčiní a šperků v Domažlickém muzeu.
Netřeb
Při budování hradu na počátku 14.století byl zdejší vrch porostlý nepřístupným „netřiebeným“ lesem. Odtud název Netřeb. Hrad skrovných rozměrů založil Děpold z Rýzmberka, majitel tvrzi v Kanicích. Kolem r. 1379 zde sídlil Racek ze Švamberka, který krátce poté roku 1382 postoupil hrad a Kanické zboží Ješkovi z Pěnětluk. Od r.1391 byl pánem na Netřebi Vilém z Čachrova v době, kdy hrad vlastnil Jan, člen vladyckého rodu Kanických (+r.1495), krátce poté, byl hrad opuštěn.
Sídlem Kanického statku se opět stala renovovaná tvrz v Kanicích. Při majetkových převodech je hrad uváděn naposled r.1663. Z hradu opevněného příkopem, lámaným ve skále, se dochovaly zbytky stavby, sloužící jako obranná věž a zároveň obytné stavení. Dále pak torzo hradby na západě. Na svazích okolo hradu zbytky původního tisového porostu. Asi 200 tisů stáří 600-800 let.
Osvračín
Osvračín – Kolem roku 1550 si v místě dnešního hradu postavili sídlo-tvrz, Kočovští z Kočova. Přestavbu tvrze na zámek provedli koncem 18.století Hildprantové. Pseudogoticky nechal zámeček upravit sklářský průmyslník O. Ziegler. As 1km jihovýchodně od obce, nad Dravým potokem stával od pol. 13.století malý ale pevný hrad. Zbudoval jej Zdeslav z Osvračína, mající ve znaku berana. Roku 1402 se objevují na hradě noví páni, Bohuš a Václav z Otěšic, jejichž potomci zde sídlí až do r.1474. Od nich koupil Osvračín bohatý Půta z Rýzmberka a připojil jej ke Švihovskému panství.
Tím hrad ztratil funkci feudálního sídla a zpustl. Ještě počátkem 19.století zde stávali zdi. Dnes jsou tu pouze příkopy a náspy. Po vlastním hradu, který tvořila pouze okrouhlá věž a jedno stavení, není stop.
Pivoň
Pivoň – Zde v údolí potoka Pivoňky vznikl již v 2. pol. 13.století klášter Augustiánů. Prvé písemné zmínky o klášteru, do něhož byli povoláni řeholníci z bavorského kláštera sv. Viléma, jsou však až z r. 1379. Klášter přetrval Husickou dobu, ale podlehl požáru r. 1573.
Značné škody utrpěl rovněž za 30 letých válek při drancování Švédy (1641 a 1648). Potom přišla pro Pivoň doba rozkvětu – Klášteru náleželo 12 vsí a 136 poddaných.
Proto mohl být r. 1666 postaven velký refektář, poté rozšířen původní kostel a postaveny ambity. Konečnou barokní podobu získal celý objekt r. 1733. Když císař Josef II. Klášter r. 1785 zrušil, byl zdejší majetek oceněn na 141.000 zlatých. Roku 1800 byly objekty v dražbě prodány advokátu Stöhrovi, který nechal budovu konventu přestavět na zámek o 30 pokojích.
K poběžovickému velkostatku Pivoň přivtělena r.1843. Vyobrazení kláštera z r. 1701 je na olejomalbě v zámku Horšovský Týn.
Poběžovice
Poběžovice – Ve 14. století zde bývala ves s menší tvrzí. Od roku 1424 již městečko došlo rozmachu za Dobrohosta z Ronšperka, který zde vybudoval výstavní vodní hrad, dokončený roku 1470. Městečko, nově zvané Ronšperk, dostalo opevnění, postaven byl kostel.
Dodrohost udělil měšťanům r. 1502 mnohá privilegia, pečeť, erb. Dobrohostův syn Zdeněk činil odtud loupežné výpravy do okolí. Proto hrad dobyt. Od poloviny 16. století zde vládli Švamberkové. Barokní přestavba hradu v zámek proběhla v letech 1682 – 1695 za Matyáše z Vunšic. Sídlo získalo zcela nový vzhled. Vzniklo nádvoří s arkádami a pavlačemi.
Roku 1864 kupuje panství hraběcí rodina Coudenhové, která zde sídlí až do r. 1945. Jako učitel hudby u Thunů zde působil dvacetiletý B. Smetana, po dva roky tu pobýval sochař J Brokoff. Po obnově bude zámek sloužit okresnímu archivu.
Příkopy
Pověst sem klade tzv. „Žižkovy valy“, tábořiště z doby obléhání N. Herštejna. Skutečné stáří Příkopů je však mnohem větší. Archeologická sonda tu odhalila pevné hradisko z 11.století. Patrně zde vznikl obranný pohraniční hrádek českého knížete, snad v souvislosti s boji knížete Břetislava I. s německým králem Jindřichem III. Strategickou důležitost místa dokládá bitva obou panovníků u nedalekého Brůdku r. 1040. Nově byl zdejší hrad opevňován za knížete Soběslava (r.1125 – 40). Příkopy opuštěny po roce 1270, když byl zbudován Rýzmberk.
Hradisko se rozkládalo na eliptické plošině o rozměrech 76 x 27 metrů. V prudkém svahu opevňovaly hrad valy vzdálené od sebe 10, 18 a 15m a hluboké příkopy. Po hradních, zřejmě dřevěných robených objektech nezůstalo stop.
Přívozec
Přívozec – Nenstarší zprávy o Přívozci jsou z roku 1366. Partně již tehdy stála v místech dnešního zámku tvrz. Ještě před Husitskými válkami ji získal Hynek z Rabštejna.
Jeho synové neměli dědiců, takže se Přívozec stal majetkem krále. Křižáky popleněnou tvrz obnovili až vladykové z Opálky poč. 16.století. Další majitelé, Kaničtí z Čerchova, sídlí již v Kanicích a zdejší tvrz chátrá. Po roce 1585 tvrz opuštěna. V 17. a počátkem 18.století se zde zdržuje rod Vřesovců z Vřesovic.
Poslední člen rodu, Anna Alžběta, se provdala r. 1748 za Jjana K. Dohalského z Dohalic, jehož rodu patřil Přívozec až do r. 1905. Zámek obklopený okrasnou zahradou zbudovali Dohalští v 2. polovině 18.století.
Puchlice
Nejstarší zprávy o Puclicích jsou z 2. pol. 14.století. Tehdy však nebyly samostatným statkem, ale patřily k hrádku Lacembok. Kolem roku 1410 byl zde pánem Kutník z Křenov, sídlící již na zdejší nové tvrzi. Téměř celé století není o Puclicích zpráv. Až r.1499 se uvádí jako majetek Dobeše ze Šlovic. Rod vladyků z nedalekých Šlovic zde sídlí téměř do konce 17.století. Od roku 1684 se držitelém uvádí Jaroslav Hora z Ocelovic.
Po roce 1765 připadají Puclice k Horšovotýnskému statku. Tvrz již neslouží za obydlí, ale je užívána k hospodářským a správním účelům.
Byla to původně tvrz, obklopená rybníky a od severu hájena vodním příkopem. Přístup byl po padacím mostě. Zdi dnešní tvrze pochází ze 16.století z doby přestavby, při níž byla budova o poschodí snížena.
Ruchomperk Kouřim
Zde na zalesněném kopci Velký Kouřim byl ve 14.století postaven, patrně Černíny, nevelký hrad, původně zvaný Rauchenberk. Příslušníci jedné větve rodu sídlí zde do konce 14.stovetí.
Hrad tedy obývali pouze po 2 či 3 generace. Snad již roku 1404 je Kouřim opuštěn. Hrad spustl a k němu náležící pozemky jsou začleněny do panství pušperského. Při převodu tototo panství na Jiříka z Říčan (roku 1462) je hrad Kouřim již zřícen a v darovací listině se ani neuvádí. Dnes již jen nepatrné stopy hradeb dávají tušit někdejší oválný půdorys opevnění.
Ovál byl proťat příkopem, oddělujícím menší dolní hrad /se studnou znatelnou ještě roku 1930/ od většího horního hradu. Přístup do hradu byl od jihu. Někteří historikové sem kladou mnohem starší, dosud místně neurčený hrad Čiremperk.
Rýzmberk
Hrad byl založen kolem roku 1280 a pojmenován RIESENBERG, to je obří hrad. Prvním majitelem je Děpold ze Zbiroha, místodržící v Čechách a zakladatel staročeského rodu pánů z Rýzmberka. Tři bílé pruhy v erbu značí tři řeky – Otavu, Úhlavu a Vltavu, na nichž ležely rodové statky.
Po roce 1403 je hrad v držení rodu pánům z Janovic, který má po celé XV. stol. půtky s Bavory. V roce 1618 dobyl hrad lstí hlouček císařských vojáků vedený Baltazarem Marradanem a zpustošil jej. Po opětovném dobytí Švédy roku 1641 hrad není již k obývání.
Při úpravách roku 1834 byla srovnána se zemí západní část hradu. Tam je dnes restaurace a vyhlídková věž. Dnes se o údržbu hradního areálu stará KČT – odbor Kdyně (dříve odbor turistiky TJ Sokol Kdyně, od r. 1988 Svaz turistiky ČSTV).
Štítary
V mladší době hradištní, někdy v 11.století zde vzniklo slovanské hradisko. Bylo obklopeno 3-5 násobnými valy vysokými 4 – 10m.
Nalezená keramika nasvědčuje, že hradištní útvar zanikl ve 12 stol. Časem nahradila hradisko vodní tvrz zbudovaná koncem 14.stol. na druhé straně řeky. Již před r. 1540 tvrz pustne, neboť Štítary jsou připojeny k Hostouňskému statku. Pozůstatkem po tvrzi zůstávají pouze sklepy pod dnešní farou.
Ze Štítar pocházel vladycký rod Borníků, jehož členové bývaly hejtmany na Domažlickém hradě (r.1390). Na hradisku byl kol. r. 1350 postaven kostel sv. Vavřince, později barokně upravovaný.
Podnes znatelným otvorem ve skále u řeky ústila chodba vedoucí z hradiska.
Tanaberk
Bývalý farní a poutní kostel sv. Anny byl vystavěn na místě kapličky, která zde stála od roku 1705. Stavbu chrámu provedl v létech 1712-17 italský stavitel Marko A. Gilmetti, architekt pracující ve službách Chudenického panstva. Při kostele stojící dům pro poutníky byl vystavěn roku 1723, fara roku 1747.
Od poslední opravy kostela v roce 1897 až do nynější renovace dosáhlo poškození stavby a výzdoby, zejména nástěnných maleb, značného rozsahu. Barokní stavba tvoří v základě elipsu, k níž po celém obvodě přiléhá ambitový ochoz.
Rotunda chrámu, vysoká 19 metrů, je zakončena atikou, na níž jsou barokové vázy a sochy světců ( M. Immaculata, archanděl Gabriel a svatí – Roch, Václav, Florián, Šebestián ).
Pod chrámem je hrobka patronů kostela hrabat Stadionů Z Tannhausenu. V létech 1847-48 žila v nedalekých Všerubech Božena Němcová a navštěvovala zdejší místa.
Úboč
O zdejší vsi, majetku Jiříka z Úboče, jsou zmínky již v roce 1251. Na přelomu 13. a
14.století byla ve vsi poblíž farního kostela sv. Mikuláše postavena větší tvrz.
Náležela vladykovi Vitlovi z Úboče, připomínaném v roce 1316. Již roku 1355 se však stala součástí nově vznikajícího statku kolem hradu Nový Herštejn. Tvrz již není vladyckým sídlem a pustne. Pozůstatky tvrze podnes zachovány na zahradě fary. Místy až 5 metrů vysoké příkopy a valy v půdorysu podkovy, dosahující délky 80 metrů. Uvnitř tohoto opevnění byly zbytky zdiva ještě počátkem 20. století.
Původně bylo opevnění vyšší a na všech stranách, ale v letech 1816-17 dal zdejší farář valy rozvážet, aby lidem sehnal práci. V minulém století byla objevena v jižní části vsi podzemní chodba vedoucí snad z tvrze.V 15. a 16.století stávaly ve vsi dva farní kostely.
Trhanov
Ještě poč. 17.století zde stával pouze dvůr a mlýn. V lelech 1676 – 77 tady vybudoval Volf Maxmilián Lamingen prostý barokní zámek, kolem kterého brzy vyrostla nová ves. V. M. Lamingen, literárně zvaný Lomikar, se neslavně zapsal do bojů chodů za svobodu.
On udělal centrem rozsáhlého panství Trhanov. Na nádvoří zámku mu musili chodští zástupci dne 24. 11. 1695 přislíbit poslušnost. Lomikar zemřel 2. 11. 1696, necelý rok po Kozinově smrti. Zanechal po sobě velké Koutsko – trhanovské panství se 6.000 poddanými, žijícími ve 40 vsích a 3 městečkách.
Novým majitelem panství se stává rod Stadionů. Jan F. Stadion, v letech 1805-9 rakouský státní kancléř, provedl velkou přestavbu zámku po požáru r. 1810 a dal sem přestěhovat cennou rodinnou knihovnu.
Po r. 1908 bylo panství majetkem Schönbornů. Dnes je v části zámku galerie J. Špilara.
Újezd sv. kříže
Osudy vsi jsou až do 16.století spojeny s dějinami královského hradu Přimdy. Obyvatelé osady patřili k přimdským chodům a podléhali přimdskému purkrabí.
V místě dnešního zámku stávala od konce 14. století vodní tvrz. Kolem r. 1480 koupili znejší manský statek Lamingenové z Albenreutu. Tento rytířský rod pocházející z Bavor, zde vládl 200 let. Když roku 1678 prodával, Volf Max. Lamingen / literárně Lomikar / svatokřížské panství, tvořilo je 32 vsí.
Panství získává Kašpar Kaplíř ze Sulevic, obhájce Vídně proti Turkům. Tehdy, r. 1678, byla již také patrně dokončena přestavba tvrze na ranně gotický zámek.Od r. 1712 zde sídlí rod Cukrů, zakládající na panství skelné hutě. Střídá je r. 1796 rod Koců z Dobrše, držící se zde do r. 1945. Častým hostem u Koců býval Jos. Mánes.
Veselá hora
Původní pojmenování tohoto vrchu, je po domažlické měšťance Zuzaně Veselé, která tu roku 1695 založila kapli sv. Vavřince.
Nepříliš udržovaná kaple, obsluhovaná poustevníkem, musila být již roku 1761 pro špatný stavební stav uzavřena. Na jejím místě byla nákladem obce postavena nová větší kaple, vysvěcená r. 1775. Po deseti letech užívání byla Josefským patentem zrušena zbavena vnitřního zařízení. Znovu vysvěcena byla až po opravě roku 1851. Barokní výzdoba interiéru ani zařízení nejsou příliš hodnotné.
Zdejší návrší, více známé jako Vavřineček je místem tradičních poutí. Roku 1939 se pouť změnila v národní protifašistickou demonstraci.
Mezi stem tisíců účastníků byl J. Fučík, básník J. Hora, K. Hašler a další. Nedaleko odtud postavilo město Domažlice penzión, jehož vnitřní výzdobu provedl malíř Jan Šebek. Penzión slouží nyní jako zotavovna