Kdyňsko

 Po jistě důležitých informacích následují níže uvedené zajímavosti z našeho okolí.

Městské kulturní středisko Kdyně:                   www.dokdyne.cz

Informační centrum města Kdyně:                   www.sumava.net/ickdyne

Informace o otevírací době a o ubytování jsou zde uváděny bez záruky a je nutné si tyto ověřit na uvedených kontaktech.

Hrad Rýzmberk
OTEVÍRACÍ DOBA HRADNÍ HOSPŮDKY

Aktuálně hledáme provozovatele hradní hospůdky a rozhledny ke dlouhodobé spolupráci.

Bližší informace na telefonním čísle: +420 736 133 353 nebo na emailu:  kct.turisti.kdyne@seznam.cz

 

Ubytování na horské chatě KORÁB – nedaleko města Kdyně.

                                 1.6 -  30.9                    1.10 -  31.5

PONDĚLÍ             10.00     19.30                  ZAVŘENO 

ÚTERÝ                   10.00     19.30               11.00     17.30

STŘEDA                10.00     19.30               11.00     17.30

ČTVRTEK             10.00     19.30               11.00     17.30

PÁTEK                   10.00     19.30               11.00     17.30

SOBOTA              10.00     19.30                 11.00     18.00

NEDĚLE               10.00     18.00               11.00     17.30

http://www.horskachatakorab.estranky.cz/

 

Ve Kdyni na náměstí lze navštívit restauraci „U Votrubů“  

restaurace:  jídelna pro 35 osob,  salónky pro 20 a 12 osob,  jídla české a evropské kuchyně

Otevírací doba od  1. října  do  1. června:

PO   11.00-15.00 hod.
ÚT   11.00-17.00 hod.
ST   11.00-22.00 hod.
ČT   11.00-17.00 hod.
PÁ   11.00-22.00 hod.
SO   11.00-22.00 hod.
NE     – zavřeno

www.uvotrubu.dokdyne.cz

————————————————————————————————————

Následují zajímavosti z našeho blízkého i vzdálenějšího okolí:

- Karel IV. a Plzeňský kraj  -  700. výročí narození Karla IV.

- Historická orientace

- Abecední seznam zachovalých nebo alespoň částečně zachovalých bývalých i současných vodních mlýnů v Plzeňském kraji  (seznam čerpá z celostátní databáze vodních mlýnů, ale nemusí být (a zřejmě ani není) úplný, databáze je stále živá, údaje jsou platné k 1.11.2015)                                    

————————————————————————————————————-

Karel IV. a Plzeňský kraj  -  700. výročí narození Karla IV.

Domažlice – V 60. letech 13. století byly povýšeny na královské město a místní hrad sestal sídlem purkrabího, pod jehož pravomoc náležely i svobodné chodské vsi. Karel IV. město v r. 1353 zařadil v královském zákoníku mezi vybraná města, která nemají být českému království nikdy zcizena ani zastavována. Měšťanům dal četné výsady, které výrazně podpořily rozvoj města.

Hrad Buben – R. 1349 se zmiňuje o hradu listina císaře Karla IV, kterou obnovuje panovník Joštovi z Roženberka a jeho bratřím zástavu, již králem Janem danou, totiž průvod a mýto mezi Plzní až k hradu Bubnu. Tím je potvrzena domněnka, že hrad měl důležitou, strategickou a obchodní základnu, neboť ležel na údolní stezce z Plzně do Chebu.

Hrad Herštejn – Hrad pravděpodobně založil Bušek II. z Velhartic, jenž byl synem komorníka markraběte Karla, který zemřel v roce 1337 v Meranu. Bušek II. pak také hrál významnou roli na dvoře Karla IV.

Hrad Kašperk – Hrad o založil r. 1356 Karel IV. (původně zvaný Karlsberg). Sloužil k ochraně šumavského pohraničí, nedalekých zlatých dolů a staré cesty do Čech.

Hrad Klenová – Za vlády Lucemburků a tedy Karla IV. se předpokládá intenzivní stavební činnost, zejména v severovýchodní části horního hradu nad zachovanými sklepy.

Hrad Přimda – Podle zákoníku vydaném Karlem (později pojmenován jako Majestas Carolina) patřil hrad mezi tzv. Královské hrad. Za Jana Lucemburského byl hrad zastaven
Vilémovi Zajícovi z Valdeka a poté rychtáři Jakubovi Frenclínovi. Zpět Přimdu v roce
1344 získal právě Karel IV.

Hrad Radyně – Karel IV., císař a český král se po vykonání římské korunovační jízdy a přijetí císařské koruny rozhodl vybudovat několik nových královských hradů k ochraně korunního majetku, královských horních práv a k ochraně i bezpečnosti na cestách. V roce 1356 spolu s Kašperkem založil na kopci Radyni hrad, který opatřil svým jménem KARLSKRONE – KARLOVA KORUNA.

Kašperské Hory – Sídlo existovalo již na přelomu 13. a 14. století jako rozsáhlá hornická osada při významném zlatonosném revíru. Kolem poloviny 14.století stálo již dnešní jádro.
Za panování Jana Lucemburského, otce Karla IV., byly Kašperské Hory povýšeny
na horní město. Získaly pečeť, znak a v roce 1345 osvobození od placení cla a mýta za vojenskou pomoc, které se účastnilo údajně 600 havířů z okolí města. Také hrad Kašperk, jenž založil r. 1356 Karel IV. (původně zvaný Karlsberg). Sloužil k ochraně šumavského pohraničí, nedalekých zlatých dolů a staré cesty do Čech.

Klášter Chotěšov – Výrazný rozkvět klášterní komunity spadá do doby vlády právě císaře Karla IV., kdy došlo k velké renovaci konventu. Vzrostlo i majetkové držení kláštera, z někdejších asi 30 vesnic na 56 a tři města.

Klášter Kladruby – Gotické úpravy a opravy kláštera pokračují v době vlády Karla IV. Nejprve v rozmezí let 1350 – 1360, kdy je kolem kláštera vybudováno opevnění. A potom v letech 1360 – 1380, kdy jsou zbořeny románské apsidy a je vybudován gotický závěr kostela. Během těchto oprav je v roce 1370 vysvěcena vrcholně gotická kaple Všech svatých. Služeb kláštera využil několikrát i Karel IV., který zde například v roce 1376 pobýval několik dní se synem Václavem, když ho vezl do Řezna k říšské královské korunovaci. Několikrát zde pobýval i jeho syn Zikmund.

Klatovy – Mj. za vlády Lucemburků zažilo město velký rozkvět, zejména právě za vlády Karla IV. kdy získalo různá práva, např. právo mílové či právo užívání příjmů z pozemků. Za Karla IV., dochází k aktivnímu obchodování s Bavorskem, zakládají se rybníky, chmelnice a město smí konat výroční trhy.

Nepomuk – Ve 13. a 14. století se zde dolovalo zlato a stříbro. Doly byly velmi výnosné a osada oplývala bohatstvím. Usazovalo se zde mnoho řemeslníků i zemědělců a obec se stávala přirozeným střediskem, kde byly zakládány různé živnosti a kde se rozvíjel obchod. V době Karlově zde také vyrůstal nejslavnější rodák Jan Nepomucký.

Plzeň – Západočeské muzeum v Plzni je místo tzv. karlovské, jelikož se pyšní největší dochovanou historickou zbrojnicí v Evropě. Založil ji roku 1363 právě Karel IV.

Poběžovice – S první historickou zmínkou o Poběžovicích „(villa Pobiezovicz)“ se setkáváme r. 1359, v době vlády Karla IV., a to v berním rejstříku Plzeňského kraje, kdy je jako držitel uváděn Zdeněk z Poběžovic a Starého Herštejna. Jeho sídlo stávalo podle místní tradice v místech dnešní fary.

Rabštejn nad Střelou – mj. v roce 1357 jej koupil Karel IV., který okolo hradu vybudoval manský systém a často zde pobýval.

Rokycany – Biskup Tobiáš z Bechyně přeměnil koncem 13. století osadu na městečko, pro které jeho nástupci vymohli četná privilegia a roku 1362 zde Karel IV. založil dnes již neexistující augustiniánský klášter.

Stříbro – Ve 13. a 14. století získalo město od českých králů četná privilegia. Po celé období středověku úspěšně fungovaly zdejší olověné a stříbrné doly, jejichž výnosy obohacovaly městskou i královskou pokladnu.

Sušice – Významně se o rozvoj města a také jeho opevnění zasloužil otec Karla IV. Jan Lucemburský, za Karla IV. pak dostala Sušice další privilegia, která ji zařadila mj.
mezi města, jež nesměla být zastavena nebo zcizena koruně. Brzy po založení univerzity Karlem IV. v Praze roku 1348 zde studovalo i několik Sušičanů a někteří obdrželi i akademické hodnosti.

Tachov – Město bylo dle zákoníku Majestas Carolina město královské, vedla jím také tzv. Zlatá cesta, po které Karel IV. často chodil a v městě pobýval.

———————————————————————————————————–

Historická orientace

Baldovské návrší – Na památku slavného husického vítěztví nad pátou křižáckou výpravou v srpnu 1431, byl zde roku 1931 postaven památník. Křižácká výprava byla odpovědí na Spanilé jízdy Husitů za české hranice v létech 1429-30. Sraz Křižáckých vojsk (německá, francká, rakouská, saská), byl již v červnu 1431. Avšak pro rozpory mezi vůdci výpravy vtrhla vojska teprve 11. a 12. srpna k Domažlicím a dobývala město. Husité dosáhli Domažlicka po pochodu od Plzně dne 14.8.1431. K větší bitvě však nedošlo. Křižáci z obavy před střetnutím v otevřeném terénu začali již předchozího dne ustupovat k Všerubskému a Nýrskému průsmyku. Na zdejší návrší vystoupili ráno dne 14.8.1431 vůdce výpravy, saský kurfiřt a kardinál Cesarini, aby získali přehled o stavu na bojišti. Zatímco Křižácká jízda stačila ustoupit, mnoho pěších bylo pobyto či zajato. Husická vojska pronikla až k Pušperku. Kardinál byl za noci vyveden v přestrojení přes Opálku a pomezní hvozdy do Bavor. Pověst říká, že kardinál ztratil na útěku klobouk – dnes lze spatřit na návrší u Koutu gloriet v podobě klobouku. O průběhu střetnutí jsou schémata v domažlickém muzeu.

Běhařov – Již od poloviny 14.století zde stávala tvrz vladyků z Běhařova. Četné změny držitelů v průběhu 15. a 16.století způsobily, že tvrz byla ve velmi chatrném stavu. Poslední zmínky o tvrzi jsou z roku 1609, kdy rod Měsíčků z Vyškova prodává ves Běhařov s poplužním dvorem a mlýnem za 8.400 kop Míšenských grošů. Po r. 1630 je ves připojena k panství bystřickému. Roku 1738 získává Běhařov rytířský rod Hubaciů z Kotnova, kterému se zde podařilo vytvořit sídlo menšího dominia se 6 vesnicemi (Libkov, Loučim, Smržovice, atd.). Za toto rodu byl v pol. 18.století zbudován na místě zaniklé tvrze barokní zámek. Byla to prostá budova bez architektonických zvláštností z mansardovou střechou a cibulovou věžižkou. Dnežní podobu dostal zámek při úpravách v l. 1923-27 za tehdejšího majitele malíře a Kalvody, jenž zde založil malířskou školu. Před vchodem do zámku bronzová socha „Píseň našich hor“ od J. Drahňovského, na kašně „Pasačka“ Fr. Úprky.

Bělá n. Radbuzou – Nejstarší zprávy o Bělé jsou již v Kosmově kronice u roku 1121. Až do 16. století jsou osudy Bělé spojeny s dějinami královského hradu Přimdy. Proto zde vzniklo panské sídlo – tvrz poměrně pozdě, až r. 1614, jak hlásá letopočet v ostění okna. To již byla Bělá s dvorem a 60 poddanými v držení rodu Lamingerů. Roku 1626 se Bělá stává součástí Svatokřížského panství. Tvrz již není feudálním sídlem, bydlí v ní panští úředníci. Drobnými stavebními úpravami vznikl v 18.století z tvrze menší zámek.
Erb nad vchodem připomíná vládu rodu Cukrů z Tamfeldů /1686-1796/.

Čečovice – V místech dnešního zámku stávala původně tvrz. Tu zbudovali v 1.pol. 14.století vladykové z Bukovce. V létech 1355 – 1358 zde sídlil Jaroslav z Čečovic, který tvrz i statek prodal pánům z Velhartic. Od r. 1409 měl Čečovice pronajaty Jindřich z Rožmberka, nejvyšší český purkrabí. Ten spravoval statek prostřednictvím Přibíka z Janovic. Přibík se postavil Jindřichovi na odpor. Byl zde vojensky přemožen a potrestán ztrátou hrdla. Rožmberkové drželi Čečovice až do 15.století. Po připojení Čečovic k horšovskotýnskému panství roku 1546, tvrz pustne. Na přelomu 17. a 18.století byl na místě tvrze postaven barokní zámek. Na zámku sídlili vrchnostenští úředníci. Tvrz připomíná pouze klenutý zámecký sklep. Ojedinělou gotickou stavbou s bohatou kamenickou výzdobou je kostek sv. Mikuláše z doby kolem r. 1390.

Horšov – V těchto místech stával již koncem 12.století ještě před založením Horšovského Týna biskupský dvůr, který měl ve středu opevněnou vodní tvrz. Součástí dvora byl rovněž románský tribunový kostel z doby kolem roku 1200. Kostel Všech svatých byl koncem 14.století rozšířen a přestaven, roku 1745 částečně zbarokizován. V interiéru jsou vzácné nástěnné gotické malby z roku 1489 s výjevy ze života sv. Barbory. Hodnotné zařízení kostela dodal roku 1747 a 1773 plzěňský sochař Karel Legát.Biskupové pobývaly v Horšově zřídkakdy. Užívali jej zpravidla jako etapové stanice při svých cestách do Řezna a jiných říšských měst, neboť Horšov byl vzdálen na 2 dny jízdy koňmo z Prahy. Přilehlou oboru se soustavou 9 rybníků založil počátkem 17.století majitel horšovskotýnského panství Vilém Popel z Lobkovic. Zpustlá Horšovská tvrz a dvůr zmizely beze stopy, neboť kamene bylo užito na stavbu zdi kolem obory. Po roce 1740 byl v oboře zbudován lovecký zámeček zvaný Annaburg.

Horšovský Týn – Horšovský Týn navazuje svou historií na nedaleký Horšov. Pražské biskupství ve snaze upevnit své postavení v kraji, staví zde za Jana III. z Dražic, ranně gotický hrad. Z té doby ( léta 1260-70 ) se zachovala hradní kaple patřící k nejstarším ukázkám české rané gotiky. Nákladně byl hrad přestavěn kolem roku 1350 arcibiskupem Arnoštem z Pardubic. V husických válkách byl zde purkrabím Zdeněk z Drštky, pod jehož velením odolala posádka roku 1422 a 1431 útokům Husitů. Roku 1535 přešel hrad i panství
do rukou rodu Lobkoviců. Ti po požáru v roce 1547 přestavují hrad na renezanční zámek. Přestavbu vedl vlach Augustin Galli. Po Bílé Hoře je majetek Vilémovi z Lobkovic zkonfiskován. Panství získává německá šlechta – Trautmannsdorfové. V zámku jsou pozoruhodné renezanční malby interiérů, barokový nábytek, goblény. Jsou zde obrazy bájných předků i skutečných panovníků z rodu Přemyslovců ( 1.pol. 17.století ) a malba barokní. Pečí státu je objekt restaurován. Město s řadou v jádře gotických domů je památkovou rezervací.

Hostouň – Tvrz zde bývala již za vladyků z Hostouně o nichž je zde prvá zmínka roku 1238. Rod vládl Hostouni po celou předhusickou dobu a na čas vlastnil také bavorský hrad Reicherstein. Městečko Hostouň vzniklo kolem tvrze v 2. pol. 14.století. Po roce 1415 sídlí na tvrzi Ctibor z Olfštejna. Ten udělil hostouňským občanům r. 1456 některá práva – např. svobodného stěhování. Povýšení Hostouně na město vyprosil u císaře Rudolfa II nový majitel, Jiří z Gutštejna /po r. 1580/. Jindřichovi z Gutštejna bylo zdejší panství sestávající z 16 vsí, zkonfiskováno za účast na povstání stavů. Ke spojení zdejšího panství s Horšovskotýnským došlo roku 1656. Poté sídlili na tvrzi již jen panští úředníci. V 18.století byla tvrz přestavěna Trautsmannsdorfery na zámek, původně lovecký. V 19.století se zmodernizovaný zámek stal sídlem kněžny Anny. Tehdy vznikl i park.

Hrádek Lacembok – Hrad zde počali stavět majetní příslušníci panského stavu – Stankovští. Patrně to byl Vitla (+roku 1282). Rozestavěný hrad přechází do rukou jejich příbuzných Bohuchvalů z Hrádku. Tito vladykové obývají hrad ve 14.století. Roku 1380 patří k hradu poměrně rozsáhlé panství – vsi Poděvousy, Krchleby, Čermná, Puclice, Křenovy, Horní Kamenice a Buková. Od r. 1404 též Bezděkov u Klatov i s tvrzí, takže není jasné, zda majitel ještě obýval zdejší hrad. Další generace Buhuchvalů žije na přelomu 15. a 16.století na tvrzi ve Lštění. Po roce 1519 hrádecké panství zaniklo. I když se zbytky obytných budov nezachovaly, je hrad pozoruhodný mohutným opevňovacím systémem. Přístup do hradu býval pouze od jihu po padacím mostě. Opevnění zesilovaly dva rybníky, které podnes obklopují hradní ostroh. Na hradišti je znatelná ve skálu tesaná nádrž na dešťovou vodu a vedle ní chodba.

Chocomyšl – Vladycká tvrz v gotickém slohu zde bývala již ve 14.století. Původní chátrající stavba byla v 17.století renesančně přestavěna a přeměněna na zámek. Zásadní přestavbu však započali až roku 1720 noví majitelé Černínové. V Chocomyšli, která byla od r.1711 součástí Chudenického panství, vznikl lovecký zámeček. Plány stavby zhotovil Fr. Kaňka, který v létech 1718-20 prováděl přestavbu Černínského paláce v Praze. Další úpravy zámku prováděny ještě roku 1761. Avšak r.1773 objekt zcela vyhořel. Výstavba nového zámku podle plánů C. Ballinga byla zahájena již v následujícím roce. Pěkný avšak nedokončený zámeček Černínům nevyhovoval. Nabídli ho vojenské správě pro ubytování Dragounů. R.1881 byla v objektu zřízena výroba cukru z javorové šťávy a po roce 1830 zámek přeměněn na cukrovar. Na sklonku 19.století objekt upraven pro hospodářské účely.

Chotiměř – Zdejší ves byla nazývána po vladykovi Chotimírovi, zřejmě ještě v době než zde vznikla tvrz ( 14.století ). Prvým k známým držitelem Chotiměře je r. 1379 vladyka Hněvek. Roku 1540 koupil zdejší tvrz a dvůr Kašpar Gottfried. Podobu majitele možno poznat z obrazu v blížejovském farním kostele. Brzy poté r. 1548 je tvrz opuštěna. V držení Chotiměře se dále střídá řada majitelů – Černínové, Příchovští z Eberka a j. V druhé polovině 18.století bylo v Chotiměři znovu postaveno vrchnostenské sídlo. Vyrostl zde menší zámek, upravený ve slohu novorenezančním kolem r. 1800. Kolem zámku s klenutým vestibulem byl založen park v němž nás upoutá barokní kaple sv. J. Nepomuckého asi z r. 1743 s vnitřním zařízením od K. Legáta. Za tratí je vila, náležející kdysi Fučíkově rodině. Zde se skrýval Julius Fučík před gestapem a napsal dílo Božena Němcová bojující.

Kanice – V místech zámku stávala gotická tvrz již poč. 14.století. Jejím nejstarším držitelem byl Děpold z Rýzmberka, sídlící zde r. 1325. Brzy poté vybudován hrad Netřeb, který byl pak po 150 let sídlem majitelů kanického statku. Až poč. 16.století vladykové Kaničtí z Čachrova netřeb opustili a zde ve vsi upravili původní tvrz. Jiřík Kanický se r. 1618 zůčastnil v řadách stavovského vojska pbléhání Plzně. Potom však přestoupil ke katolictví a tím uchránil Kanice před konfiskací. Patrně ještě Kaničti na konci 17. stol. přestavěli tvrz na zámek. Přízemní místnosti zámku sloužily za obydlíčeledi, či jako komory. V patře byly obytné pokoje. V průběhu 18.století se zde vystřídalo několik držitelů např. Černínové z Kampionu a j. Roku 1765 přistavěna kaplu sv. J
Nepomuckého. Stavební úpravy byly prováděny ještě roku 1870.

Kout zámek – Roku 1697 získává celé Rýzmberské, později Koutsko-trhanovské panství rod Stadionů, který je drží až do vymření po meči r. 1908. Členové Filipovské linie Stadionů nechali zde zbudovat v 18.století jednopatrový zámek. Z konce 18.století pochází dvě přízemní hospodářská křídla (kuchyně, konírny). Při stavebních úpravách r. 1824 byla zgotizována obě zámecká průčelí, zřízena kaple a v parku postaven letohrádek. Po r. 1890 přistavěna samostatná pseudorenezanční věž. Zbořena r. 1942. Přestavby ještě r. 1928, kdy byly upravovány také interiery. V létech 1676 – 1697 byl majitelem zdejšího panství Volf Maxmilián Lamingen známý z bojů chodů za svobobu jako Lomikar. Původní Koutecká tvrz zanikla beze stop nedlouho po třicetileté válce, kdy celý kraj byl zpustošený Švédy.

Lštění tvrz – Nejstarší zprávy o zdejší tvrzi pocházejí z let 1362 – 1367, kdy zde sídlí vladyka Půta. Kolem r. 1410 bylo Lštění začleněno do Majetku Hrádku – Lacemboku a proto o něm po celé 15.století není zmínek. Až listina z r. 1513 uvádí, že na tvrzi přebývá Jan Bohuchval, Majitel zdejšího a Kamenického statku. Roku 1528 získali Lštění sňatkem Černínové z Chudenic. Ti provedli přestavbu tvrze v renezančním slohu. Od konce 16.století tu sídlí Kocové z Dobříše. Po roce 1603 připadla tvrz a ves Lštění s pivovarem do majetku města Domažlic. Od té doby tvrz užívána hospodářsky – sýpka a pod. Mohutná věžovitá stavba, kdysi příkopem opevněné tvrze, má sílu zdí 130cm. Ve spodní části bývaly střílny a komory. Horní patra byla obytná. Jedna z mála dochovaných renezančních tvrzí.

Mělnice – V Mělnicích bylo již ve 13.století panské sídlo, na němž vládl roku 1235 jistý Kundrát. Tvrz stávala v těchto místech od 4.století, kdy je uváděna jako majetek Dobrohosta z Mělnic. K malému dominiu zde sídlících vladyků, podle erbu příbuzných s vladyky z Tasnovic, náležely ve 14.století vsi Valtířov, Šitboř a díl Lštění. Roku 1442 patří tvrz Mikoláši Kostenpírovi z Mělnic, purkrabímu nepomuckého kláštera. Sňatkem získal Mělnice kolem roku 1530 Vilém Černín z Chudenic. Pravnuk Vilémův Drslav, zdejší tvrz opustil a vydal se s Heřmanem Černínem, vyjednavačem s tureckým sultánem na cesty po cizích zemích, kde roku 1627 zemřel. Roku 1653 připadla Mělnice k Hostouni. Tvrz pak již nebyla obývána a brzy zpustla.Dodnes jsou znatelné opevňovací vodní příkopy, mající kdysi šířku 15 a hloubku až 19m. Příkopy vymezují oválnou plochu 20 x 15 metrů, kde stávala vlastní tvrz. U vsi jsou mohyly z doby železné a bronzové.

Milavče – Kolem 50 kruhových vyvýšenin o průměru 6 – 10m představuje zdejší mohylové pohřebiště z období Milavečské kultury. Tato kuktura vyplňuje v západních Čechách období po střední době bronzové (12. až 9.století př.n.l.). Pro milavečské mohylové pohřbívání je typické spalování mrtvých, ukládání popela do velkých popelnic zapuštěných pod úroveň terénu a překrývaných mohylovým náspem. Kolem centrálně umístěné popelnice se kladly nádoby a bronzové předměty – jehlice, náramky, meče, dýky, z nástrojů obvykle sekerky. Milavečský lid se zabýval chovem dobytka a zemědělstvím (četné nálezy bronzových srpů). Unikátním nálezem je kultovní vozík z hrobu bojovníka – velká amforovitá nádoba z bronzu na čtyřkolovém podvozku ( dnes sbírky národního muzea ). Tento předmět dokládá stoupajíci význam vozu i okolnost že kůň se již stává častějším hospodářským zvířetem. Bronzové výrobky ukazují na značnou dovednost, případněji na jistou obchodní organizovanost v krajině s blízkými horskými přechody. Nálezy keramiky, bronzového náčiní a šperků v Domažlickém muzeu.

Netřeb – Při budování hradu na počátku 14.století byl zdejší vrch porostlý nepřístupným „netřiebeným“ lesem. Odtud název Netřeb. Hrad skrovných rozměrů založil Děpold z Rýzmberka, majitel tvrzi v Kanicích. Kolem r. 1379 zde sídlil Racek ze Švamberka, který krátce poté roku 1382 postoupil hrad a Kanické zboží Ješkovi z Pěnětluk. Od r.1391 byl pánem na Netřebi Vilém z Čachrova v době, kdy hrad vlastnil Jan, člen vladyckého rodu Kanických (+r.1495), krátce poté, byl hrad opuštěn. Sídlem Kanického statku se opět stala renovovaná tvrz v Kanicích. Při majetkových převodech je hrad uváděn naposled r.1663. Z hradu opevněného příkopem, lámaným ve skále, se dochovaly zbytky stavby, sloužící jako obranná věž a zároveň obytné stavení. Dále pak torzo hradby na západě. Na svazích okolo hradu zbytky původního tisového porostu. Asi 200 tisů stáří 600-800 let.

Osvračín – Kolem roku 1550 si v místě dnešního hradu postavili sídlo-tvrz, Kočovští z Kočova. Přestavbu tvrze na zámek provedli koncem 18.století Hildprantové. Pseudogoticky nechal zámeček upravit sklářský průmyslník O. Ziegler. As 1km jihovýchodně od obce, nad Dravým potokem stával od pol. 13.století malý ale pevný hrad. Zbudoval jej Zdeslav z Osvračína, mající ve znaku berana. Roku 1402 se objevují na hradě noví páni, Bohuš a Václav z Otěšic, jejichž potomci zde sídlí až do r.1474. Od nich koupil Osvračín bohatý Půta z Rýzmberka a připojil jej ke Švihovskému panství. Tím hrad ztratil funkci feudálního sídla a zpustl. Ještě počátkem 19.století zde stávali zdi. Dnes jsou tu pouze příkopy a náspy. Po vlastním hradu, který tvořila pouze okrouhlá věž a jedno stavení, není stop.

Pivoň – Zde v údolí potoka Pivoňky vznikl již v 2. pol. 13.století klášter Augustiánů. Prvé písemné zmínky o klášteru, do něhož byli povoláni řeholníci z bavorského kláštera sv. Viléma, jsou však až z r. 1379. Klášter přetrval Husickou dobu, ale podlehl požáru r. 1573. Značné škody utrpěl rovněž za 30 letých válek při drancování Švédy (1641 a 1648). Potom přišla pro Pivoň doba rozkvětu – Klášteru náleželo 12 vsí a 136 poddaných. Proto mohl být r. 1666 postaven velký refektář, poté rozšířen původní kostel a postaveny ambity. Konečnou barokní podobu získal celý objekt r. 1733. Když císař Josef II. Klášter r. 1785 zrušil, byl zdejší majetek oceněn na 141.000 zlatých. Roku 1800 byly objekty v dražbě prodány advokátu Stöhrovi, který nechal budovu konventu přestavět na zámek o 30 pokojích. K poběžovickému velkostatku Pivoň přivtělena r.1843. Vyobrazení kláštera z r. 1701 je na olejomalbě v zámku Horšovský Týn.

Poběžovice – Ve 14. století zde bývala ves s menší tvrzí. Od roku 1424 již městečko došlo rozmachu za Dobrohosta z Ronšperka, který zde vybudoval výstavní vodní hrad, dokončený roku 1470. Městečko, nově zvané Ronšperk, dostalo opevnění, postaven byl kostel. Dodrohost udělil měšťanům r. 1502 mnohá privilegia, pečeť, erb. Dobrohostův syn Zdeněk činil odtud loupežné výpravy do okolí. Proto hrad dobyt. Od poloviny 16. století zde vládli Švamberkové. Barokní přestavba hradu v zámek proběhla v letech 1682 – 1695 za Matyáše z Vunšic. Sídlo získalo zcela nový vzhled. Vzniklo nádvoří s arkádami a pavlačemi. Roku 1864 kupuje panství hraběcí rodina Coudenhové, která zde sídlí až do r. 1945. Jako učitel hudby u Thunů zde působil dvacetiletý B. Smetana, po dva roky tu pobýval sochař J Brokoff. Po obnově bude zámek sloužit okresnímu archivu.

Příkopy – Pověst sem klade tzv. „Žižkovy valy“, tábořiště z doby obléhání N. Herštejna. Skutečné stáří Příkopů je však mnohem větší. Archeologická sonda tu odhalila pevné hradisko z 11.století. Patrně zde vznikl obranný pohraniční hrádek českého knížete, snad v souvislosti s boji knížete Břetislava I. s německým králem Jindřichem III. Strategickou důležitost místa dokládá bitva obou panovníků u nedalekého Brůdku r. 1040. Nově byl zdejší hrad opevňován za knížete Soběslava (r.1125 – 40). Příkopy opuštěny po roce 1270, když byl zbudován Rýzmberk. Hradisko se rozkládalo na eliptické plošině o rozměrech 76 x 27 metrů. V prudkém svahu opevňovaly hrad valy vzdálené od sebe 10, 18 a 15m a hluboké příkopy. Po hradních, zřejmě dřevěných robených objektech nezůstalo stop.

Přívozec – Nenstarší zprávy o Přívozci jsou z roku 1366. Partně již tehdy stála v místech dnešního zámku tvrz. Ještě před Husickými válkami ji získal Hynek z Rabštejna. Jeho synové neměli dědiců, takže se Přívozec stal majetkem krále. Křižáky popleněnou tvrz obnovili až vladykové z Opálky poč. 16.století. Další majitelé, Kaničtí z Čerchova, sídlí již v Kanicích a zdejší tvrz chátrá. Po roce 1585 tvrz opuštěna. V 17. a počátkem 18.století se zde zdržuje rod Vřesovců z Vřesovic. Poslední člen rodu, Anna Alžběta, se provdala r. 1748 za Jjana K. Dohalského z Dohalic, jehož rodu patřil Přívozec až do r. 1905. Zámek obklopený okrasnou zahradou zbudovali Dohalští v 2. polovině 18.století.

Puclice – Nejstarší zprávy o Puclicích jsou z 2. pol. 14.století. Tehdy však nebyly samostatným statkem, ale patřily k hrádku Lacembok. Kolem roku 1410 byl zde pánem Kutník z Křenov, sídlící již na zdejší nové tvrzi. Téměř celé století není o Puclicích zpráv. Až r.1499 se uvádí jako majetek Dobeše ze Šlovic. Rod vladyků z nedalekých Šlovic zde sídlí téměř do konce 17.století. Od roku 1684 se držitelém uvádí Jaroslav Hora z Ocelovic. Po roce 1765 připadají Puclice k Horšovotýnskému statku. Tvrz již neslouží za obydlí, ale je užívána k hospodářským a správním účelům. Byla to původně tvrz, obklopená rybníky a od severu hájena vodním příkopem. Přístup byl po padacím mostě. Zdi dnešní tvrze pochází ze 16.století z doby přestavby, při níž byla budova o poschodí snížena.

Ruchomperk – Kouřim – Zde na zalesněném kopci Velký Kouřim byl ve 14.století postaven, patrně Černíny, nevelký hrad, původně zvaný Rauchenberk. Příslušníci jedné větve rodu sídlí zde do konce 14.stovetí. Hrad tedy obývali pouze po 2 či 3 generace. Snad již roku 1404 je Kouřim opuštěn. Hrad spustl a k němu náležící pozemky jsou začleněny do panství pušperského. Při převodu tototo panství na Jiříka z Říčan (roku 1462) je hrad Kouřim již zřícen a v darovací listině se ani neuvádí.Dnes již jen nepatrné stopy hradeb dávají tušit někdejší oválný půdorys opevnění. Ovál byl proťat příkopem, oddělujícím menší dolní hrad /se studnou znatelnou ještě roku 1930/ od většího horního hradu. Přístup do hradu byl od jihu. Někteří historikové sem kladou mnohem starší, dosud místně neurčený hrad Čiremperk.

Rýzmberk – Hrad byl založen kolem roku 1280 a pojmenován RIESENBERG, to je obří hrad. Prvním majitelem je Děpold ze Zbiroha, místodržící v Čechách a zakladatel staročeského rodu pánů z Rýzmberka. Tři bílé pruhy v erbu značí tři řeky – Otavu, Úhlavu a Vltavu, na nichž ležely rodové statky. Po roce 1403 je hrad v držení rodu pánům z Janovic, který má po celé XV. stol. půtky s Bavory. V roce 1618 dobyl hrad lstí hlouček císařských vojáků vedený Baltazarem Marradanem a zpustošil jej. Po opětovném dobytí Švédy roku 1641 hrad není již k obývání. Při úpravách roku 1834 byla srovnána se zemí západní část hradu. Tam je dnes restaurace a vyhlídková věž. Dnes se o údržbu hradního areálu stará KČT – odbor Kdyně (dříve odbor turistiky TJ Sokol Kdyně, od r. 1988 Svaz turistiky ČSTV).

Štítary – V mladší době hradištní, někdy v 11.století zde vzniklo slovanské hradisko. Bylo obklopeno 3-5 násobnými valy vysokými 4 – 10m. Nalezená keramika nasvědčuje, že hradištní útvar zanikl ve 12 stol. Časem nahradila hradisko vodní tvrz zbudovaná koncem 14.stol. na druhé straně řeky. Již před r. 1540 tvrz pustne, neboť Štítary jsou připojeny k Hostouňskému statku. Pozůstatkem po tvrzi zůstávají pouze sklepy pod dnešní farou. Ze Štítar pocházel vladycký rod Borníků, jehož členové bývaly hejtmany na Domažlickém hradě (r.1390). Na hradisku byl kol. r. 1350 postaven kostel sv. Vavřince, později barokně upravovaný. Podnes znatelným otvorem ve skále u řeky ústila chodba vedoucí z hradiska.

Tanaberk – Bývalý farní a poutní kostel sv. Anny byl vystavěn na místě kapličky, která zde stála od roku 1705. Stavbu chrámu provedl v létech 1712-17 italský stavitel Marko A. Gilmetti, architekt pracující ve službách Chudenického panstva. Při kostele stojící dům pro poutníky byl vystavěn roku 1723, fara roku 1747. Od poslední opravy kostela v roce 1897 až do nynější renovace dosáhlo poškození stavby a výzdoby, zejména nástěnných maleb, značného rozsahu. Barokní stavba tvoří v základě elipsu, k níž po celém obvodě přiléhá ambitový ochoz. Rotunda chrámu, vysoká 19 metrů, je zakončena atikou, na níž jsou barokové vázy a sochy světců ( M. Immaculata, archanděl Gabriel a svatí – Roch, Václav, Florián, Šebestián ). Pod chrámem je hrobka patronů kostela hrabat Stadionů Z Tannhausenu. V létech 1847-48 žila v nedalekých Všerubech Božena Němcová a navštěvovala zdejší místa.

Trhanov – Ještě poč. 17.století zde stával pouze dvůr a mlýn. V lelech 1676 – 77 tady vybudoval Volf Maxmilián Lamingen prostý barokní zámek, kolem kterého brzy vyrostla nová ves. V. M. Lamingen, literárně zvaný Lomikar, se neslavně zapsal do bojů chodů za svobodu. On udělal centrem rozsáhlého panství Trhanov. Na nádvoří zámku mu musili chodští zástupci dne 24. 11. 1695 přislíbit poslušnost. Lomikar zemřel 2. 11. 1696, necelý rok po Kozinově smrti. Zanechal po sobě velké Koutsko – trhanovské panství se 6.000 poddanými, žijícími ve 40 vsích a 3 městečkách. Novým majitelem panství se stává rod Stadionů. Jan F. Stadion, v letech 1805-9 rakouský státní kancléř, provedl velkou přestavbu zámku po požáru r. 1810 a dal sem přestěhovat cennou rodinnou knihovnu. Po r. 1908 bylo panství majetkem Schönbornů. Dnes je v části zámku galerie J. Špilara.

Úboč – O zdejší vsi, majetku Jiříka z Úboče, jsou zmínky již v roce 1251. Na přelomu 13. a
14.století byla ve vsi poblíž farního kostela sv. Mikuláše postavena větší tvrz. Náležela vladykovi Vitlovi z Úboče, připomínaném v roce 1316. Již roku 1355 se však stala součástí nově vznikajícího statku kolem hradu Nový Herštejn. Tvrz již není vladyckým sídlem a pustne. Pozůstatky tvrze podnes zachovány na zahradě fary. Místy až 5 metrů vysoké příkopy a valy v půdorysu podkovy, dosahující délky 80 metrů. Uvnitř tohoto opevnění byly zbytky zdiva ještě počátlem 20. století. Původně bylo opevnění vyšší a na všech stranách, ale v letech 1816-17 dal zdejší farář valy rozvážet, aby lidem sehnal práci. V minulém století byla objevena v jižní části vsi podzemní chodba vedoucí snad z tvrze.V 15. a 16.století stávaly ve vsi dva farní kostely.

Újezd sv. kříže – Osudy vsi jsou až do 16.století spojeny s dějinami královského hradu Přimdy. Obyvatelé osady patřili k přimdským chodům a podléhali přimdskému purkrabí.
V místě dnešního zámku stávala od konce 14. století vodní tvrz. Kolem r. 1480 koupili znejší manský statek Lamingenové z Albenreutu. Tento rytířský rod pocházející z Bavor, zde vládl 200 let. Když roku 1678 prodával, Volf Max. Lamingen / literárně Lomikar / svatokřížské panství, tvořilo je 32 vsí. Panství získává Kašpar Kaplíř ze Sulevic, obhájce Vídně proti Turkům. Tehdy, r. 1678, byla již také patrně dokončena přestavba tvrze na ranně gotický zámek.Od r. 1712 zde sídlí rod Cukrů, zakládající na panství skelné hutě. Střídá je r. 1796 rod Koců z Dobrše, držící se zde do r. 1945. Častým hostem u Koců býval Jos. Mánes.

Veselá hora – Původní pojmenování tohoto vrchu, je po domažlické měšťance Zuzaně Veselé, která tu roku 1695 založila kapli sv. Vavřince. Nepříliš udržovaná kaple, obsluhovaná poustevníkem, musila být již roku 1761 pro špatný stavební stav uzavřena. Na jejím místě byla nákladem obce postavena nová větší kaple, vysvěcená r. 1775. Po deseti letech užívání byla Josefským patentem zrušena zbavena vnitřního zařízení. Znovu vysvěcena byla až po opravě roku 1851. Barokní výzdoba interiéru ani zařízení nejsou příliš hodnotné. Zdejší návrší, více známé jako Vavřineček je místem tradičních poutí. Roku 1939 se pouť změnila v národní protifašistickou demonstraci. Mezi stem tisíců účastníků byl J. Fučík, básník J. Hora, K. Hašler a další. Nedaleko odtud postavilo město Domažlice penzión, jehož vnitřní výzdobu provedl malíř Jan Šebek. Penzión slouží nyní jako zotavovna ROH.

Dobrá voda u Draženova

Dobrá voda u Pocinovic

Sv. Vít u Srbic

———————————————————————————————————————

Abecední seznam zachovalých nebo alespoň částečně zachovalých bývalých i současných vodních mlýnů v Plzeňském kraji (seznam čerpá z celostátní databáze vodních mlýnů, ale nemusí být (a zřejmě ani není) úplný, databáze je stále živá, údaje jsou platné k 1.11.2015).

1 Automatický mlýn L. Pelant, Mezimostský mlýn – Na Fufernách 8/II., 342 01 Sušice – v centru města, okres Klatovy. Mlýn s turbínou, který vyrábí elektřinu a mele. Možná nejstarší ze sušických mlýnů, který měl původně mlít zlatonosné horniny. Mlýn se dochoval v podobě z let 1927-36, přežil období komunismu a dnes pod vedením potomků mlynáře Ladislava Pelanta patří mezi 40 největších mlýnů v ČR. Otava www.mlynpelant.cz

2 Barochův, Brodických, Draských mlýn – Vrčeň 16, 335 41 Vrčeň – na okraji obce na břehu Úslavy, okres Plzeň – jih. Mlýn bez funkčního vodního motoru. Velký opravený mlýn stojí na pravém břehu Úslavy na okraji obce Vrčeň. Kolem velkého dvora jsou kromě budovy mlýna i další hospodářské budovy. Mlýn slouží k rekreaci. Úslava

3 Brodský mlýn – Všehrdy 34, 331 41 Všehrdy – na samotě, okres Plzeň – sever. Mlýn bez funkčního vodního motoru. Malý mlýn stojí cca 1 km jihovýchodně od obce Všehrdy. Současný majitel mlýn přestavuje k obytným účelům. Všehrdský potok

4 Bukovský mlýn – Buková 36, 334 52 Buková, okres Plzeň – jih. Mlýn bez funkčního vodního motoru. Mlýn leží na samotě u rybníka Kacerna u bývalého lomu. Před rokem 1989 využíván jako rekreační zařízení socialistického podniku. Merklínka

5 Busil – Busil 24, 342 01 Busil, okres Klatovy. Mlýn s vodním kolem. Krásně dochovaná budova mlýna ve stylu šumavské roubenky s funkčním vodním kolem stojí v údolí Volšovky pod králováckým válečným dvorem Busil. Na indikační skice označen pouze jako Mühle. Volšovka

6 Císařský mlýn – Čbán 193, 330 38 Čbán – cca 1 km jižně od centra obce Čbán, okres Plzeň – sever. Mlýn bez funkčního vodního motoru. Mlýn vznikl před rokem 1713, současný areál dle letopočtu pravděpodobně z roku 1817. Roubená stavba se zděným přízemím – poschodí s pavláčkou, černá kuchyně, interiér 19. století – pokoj s trámovým stropem a kachlovými kamny. V přízemí mlýnice. Součástí areálu jsou chlévy a stodola. Třemošná

7 Císařský, Váchalovský mlýn – Kozinova 46, 344 01 Domažlice – v centru města, okres Domažlice. Mlýn bez funkčního vodního motoru. Jeden ze dvou domažlických městských mlýnů, který dosud stojí. Dnes je část mlýna využívána jako bar, jedná se 1. patro mlýnice, v němž se dosud dochoval původní trámový strop. Zubřina

8 Cukrovic mlýn – Hedčany 230, 331 44 Hedčany – samota, okres Plzeň – sever. Mlýn bez funkčního vodního motoru. Mlýn o několika budovách stojí nedaleko Hedčan v údolí Javornice. Je udržovaný a slouží k obytným účelům. Javornice

9 Čankovský mlýn; Tschankaumühle – Stráž u Tachova 167, 348 02 Stráž u Tachova, okres Tachov. Mlýn bez funkčního vodního motoru. O samotě stojící areál mlýna na vodnatém Čankovském potoce. Patrové obytné stavení s prvky eklektické architektury (dřevěné besídky, vikýře), mlýnice zřícená. Areál doplňují hospodářské stavby. Dlouhý náhon, vedený od lokality Valcha, napájí akumulační nádržku nad mlýnem. Čankovský potok

10 Čápský mlýn – Sládkova 15, 338 08 Zbiroh, okres Rokycany.  Mlýn bez funkčního vodního motoru.  Čápský mlýn je dochován bez větších přestaveb.  Zbirožský potok

11 Čelákovský mlýn – Čelákovy 18, 334 52 Čelákovy – západní okraj obce při silnici na Zemětice, okres Plzeň – jih.  Mlýn bez funkčního vodního motoru.  Přestavěný na obytnou vilu.  Merklínka

12 Čertův mlýn – 330 08 Zruč – Senec – jižně pod obcí na břehu Berounky,  okres Plzeň – sever.  Mlýniště bez mlýna.  Asi v roce 1957 byla střecha mlýna rozbourána a zbyly jen holé  zdi, které se pomalu rozpadávají. Rybníčky nad mlýnem  zarůstají travou a již příští pokolení asi nenalezne v tomto  krásném údolí ani památku po nějakém mlýně…  Bezejmenný vodní tok

13 Čertův, Začarovaný mlýn; Teufelsmühle, Wampete Mühl – 334 37 Spálenec – jižně od obce při státní hranici, okres Domažlice.  Mlýniště bez mlýna. Mlýn založený roku 1712 zanikl roku 1947, dodnes se dochovaly dobře patrné zříceniny. Po celou dobu své existence byl mlýn v majetku rodu Horníků.  Medvědí potok

14 Červený mlýn – Miřenice 36, 341 01 Miřenice – mezi obcemi Hradešice a Miřenice, okres Klatovy. Mlýn s turbínou, který vyrábí elektřinu a mele. Nalžovský potok

15 Červený mlýn – Tachovská, 348 15 Planá – západně od obce při silnici na Tachov, okres Tachov.  Mlýniště bez mlýna. Mohutný objekt mlýna, jež se i přes plány nedočkal rekonstrukce  a proměnil se ve zříceninu (stav v roce 2012).  Hamerský potok

16 Červený mlýn – Zahorčice 17, 340 21 Zahorčice – polosamota mezi Strážovem a Zahorčicemi, okres Klatovy. Mlýn bez funkčního vodního motoru.  Někdejší šumavský mlýn. Dnes slouží k obytným účelům.  Jelenka

17 Český mlýn – Bezdružice 140, 349 53 Bezdružice – samota, okres Tachov.  Mlýn bez funkčního vodního motoru.  Mlýn stojí v údolí Nezdického potoka asi 4 km od Bezdružic. Byl napájen samostatným náhonem  ze Zaječího rybníka vzdáleného od mlýna asi 1 km proti proudu potoka. Mlýn byl necitlivě  přestavěn a přebudován na úpravnu pitné vody pro nedaleké Bezdružice. Po vybudování  vodovodního přivaděče ze Žluticka ztratil areál svůj původní význam, technologie byla  demontována a areál pomalu chátrá.  Nezdický potok

18 Český mlýn – 349 53 Stan – západně od obce pod silnicí Vysoké Jamné – Planá, okres Tachov.  Mlýniště bez mlýna.  Výrazné zříceniny mlýna zaniklého v důsledku postupného vysídlení po roce 1945.  Kosový potok

19 Čihákův mlýn – Kralovice 2, 331 41 Kralovice – přímo pod objekty proboštství, okres Plzeň – sever.  Mlýn bez funkčního vodního motoru.  Mlýn původně náležející k proboštství Mariánská Týnice, dnes v dobrém stavu se zařízením  dochovaném minimálně v torzu.  Kralovický potok

20 Denkův mlýn, Papírna – Kolinec 80, 341 42 Kolinec – západně od města při silnici k Ujčínu, okres Klatovy.  Mlýn bez funkčního vodního motoru. Mladší, avšak jediný stojící kolinecký mlýn, o kterém se nám dochovala první zmínka z roku 1553.  Během své historie mlýn zhruba 100 let pracoval jako papírna a tak nese místní název „Papírna“.  Ostružná

21 Dobřanský mlýn 1 – U Radbuzy 169, 334 41 Dobřany, okres Plzeň – jih.  Mlýn bez funkčního vodního motoru.  Architektonicky zajímavý vodní mlýn. Při návštěvě Dobřan nebyli majitelé doma a není jisté, zda je ve mlýně vybavení a zda  je funkční MVE.  Radbuza

22 Dobřanský mlýn 2 – Školní 40, 334 41 Dobřany, okres Plzeň – jih.  Mlýn bez funkčního vodního motoru.  Architektonicky zajímavý vodní mlýn. Při návštěvě Dobřan nebyli majitelé doma a není jisté, zda je  ve mlýně vybavení a zda je funkční MVE.  Radbuza

23 Dolanský mlýn – Dolany 27, 330 11 Dolany – u Dolanského mostu na levém břehu Berounky, okres Plzeň – sever. Mlýn bez funkčního vodního motoru. Berounka

24 Dolejší mlýn – Rozsedly 14, 342 01 Rozsedly, okres Klatovy. Mlýn s turbínou, který vyrábí elektřinu. Zajímavý mlýn s původním architektonickým rázem a s dochovanou částí strojního zařízení. Je zde i malá vodní elektrárna. Nezdický potok

25 Dolní mlýn – Zahrádka 6, 335 63 Zahrádka, okres Plzeň – jih. Mlýn bez funkčního vodního motoru. Chátrající mlýn v obci Zahrádka u Čížkova. Čížkovský potok

26 Dolní mlýn – Pila 16, 344 01 Pila – na východním okraji zaniklé obce, okres Domažlice. Mlýn bez funkčního vodního motoru. Dosud mohutné zříceniny mlýna. Zdivo je dochováno do výšky 4 metrů. Pstruží potok

27 Dubský mlýn – Ledce 42, 330 14 Ledce – 1600 metrů východně od kostela, okres Plzeň – sever. Mlýn bez funkčního vodního motoru. Dolní ledecký mlýn postavený pravděpodobně ve 14. století. Na konci 18. století zděný o jednom kole na nestálé vodě, vodní kolo nahrazeno v roce 1930 Francisovou turbinou o výkonu 25 Hp. V současné době jsou zde zachovalé objekty bez vnitřního zařízení. Třemošná

28 Hájkův mlýn – Strašice 253, 338 45 Strašice, okres Rokycany. Mlýn bez funkčního vodního motoru. Klabava

29 Hajtmajerův mlýn – Nemilkov 5, 341 42 Nemilkov – na jižním okraji vsi pod zámkem, okres Klatovy. Mlýn bez funkčního vodního motoru. Opuštěný mlýn pod nemilkovským zámkem s dochovaným uměleckým složením. Ostružná

30 Hargrův mlýn, Harigmühle – Úterý 147, 330 40 Úterý – na kraji městečka, okres Plzeň – sever. Mlýn bez funkčního vodního motoru. Velký mlýn stojí na kraji města u turistické cesty. Kolem něho je velká zahrada. Úterský potok

31 Horní zahrádecký mlýn – 335 63 Zahrádka, okres Plzeň – jih. Mlýn bez funkčního vodního motoru. Ve svahu založený patrový mlýn je z větší části klasicistní novostavbou ze 30. let 19. století. Stavba obsahuje druhotně použité dřevěné konstrukce ze 30. let 18. století – prvky barokní hranice s bohatě profilovaným sloupem (a palečním kolem) a dále prvky roubené stěny mlýnice z fošen. Součástí mlýna je stodůlka a vodní nádrž. Mlýn je pěkným příkladem klasicistní architektury Nepomucka. Čížkovský potok

32 Husmannův mlýn – Prokopa Velikého 308, 347 01 Tachov – na okraji města vedle  tenisových kurtů, okres Tachov. Mlýn s vodním kolem. Opravený mlýn renesančního původu stojí nedaleko tenisových  kurtů na břehu řeky Mže. Mlýn byl přebudován na kulturní středisko. Mže

33 Hyndrákův, Jindrákův, Vokáčúv, Tojický mlýn, Hyndrák – Tojice 14, 335 01 Tojice – samota směrem k Nepomuku, okres Plzeň – jih. Mlýn bez funkčního vodního motoru.
Mlýn stojí u silnice z Nepomuku do Tojic v údolí nad soutokem potoků Víska a Myslivský. Původní budova mlýna byla zcela přestavěna k provozním účelům. Zůstaly z ní jen obvodové zdi. U mlýna byly postaveny další nové budovy pro potřeby firmy OBRETA.
Víska

34 Jedličkův mlýn – Přísednice 8, 338 08 Přísednice, okres Rokycany. Mlýn bez funkčního vodního motoru. Mlýn patřil mlynářskému rodu Jedličků. V roce 1930 byl mlynářem Jan Pekárek. Zbirožský potok

35 Jíchův, Záplatův mlýn – Rozsedly 38, 342 01 Rozsedly – na samotě za obcí, okres Klatovy. Mlýn bez funkčního vodního motoru. Kompletně dochovaný mlýn s technologií Union staršího typu. Objekty byly nedávno rekonstruovány, historická mlýnice zůstala příkladně zachována. Nezdický potok

36 Kaceřovský mlýn – Kaceřov 49, 338 24 Kaceřov, okres Rokycany. Mlýn bez funkčního vodního motoru. První zmínka o mlýně pochází z roku 1406. V roce 1543 mlýn vyhořel, ale byl opraven Šimonem Vichrem r. 1587. Rod Valentů vlastnil Kaceřovský mlýn od roku 1788. Mlýn i pila byly poháněny koly na spodní vodu. Pila vyhořela r. 1910. Provozování mlynářské živnosti zaniklo r. 1946. V současné době je mlýn v soukromém vlastnictví. V areálu mlýna se nachází památný strom lípa velkolistá. Berounka

37 Kalikovský mlýn – Radčická, 301 00 Plzeň – u mostu přes Mži při výjezdu na Radčice, okres Plzeň – město.  Mlýn s turbínou, který vyrábí elektřinu. Zachovalá budova bývalého mlýna. Nákladně adaptováno  na restauraci a sportovní centrum.  Mže

38 Kalousův mlýn – Ostrovec – Lhotka 30, 338 08 Lhotka, okres Rokycany.  Mlýn bez funkčního vodního motoru.  Mlýn u Kalousů nazývaný také Papírna vznikl začátkem 19. století. V r. 1806, tu Gabriel Rozmberk,  mistr papírnický, postavil a zřídil papírnu. Roku 1860 přestavěl papírnu Sekyrka z Hořovic na mlýn.  V roce 1915 na mlýně hospodařili dcera Hlavatých Růžena a její muž František Kalous z Družce.  Zbirožský potok

39 Klášterský mlýn – Rejštejn 9, 341 92 Rejštejn – v obci, okres Klatovy.  Mlýn bez funkčního vodního motoru.  Mlýn stojí nedaleko soutoku Losenice s Otavou. Byl napájen náhonem vodou z Otavy. Nyní je ve mlýně  zřízen penzion s kempem. Nedaleko mlýna stála  bývalá sklárna téhož jména, postavená v roce 1836,  zrušená v roce 1947.  Otava

40 Koterovský mlýn – U Mlýna 23, 326 00 Plzeň – Koterov – na okraji obce,  okres Plzeň – město.  Mlýn s turbínou, který vyrábí elektřinu.  Bývalý mlýn na okraji obce na pravém břehu Úslavy.  Úslava

41 Kotrhův mlýn – Dlouhoveská 68/III, 342 01 Sušice – v centru při pravém  břehu Pelantova jezu, okres Klatovy.  Mlýn s turbínou, který vyrábí elektřinu.  Zcela přestavěný mlýn, při kterém dnes pracuje MVE.  Otava

42 Kouřimský mlýn – Mlýnská 3, 330 03 Chrást u Plzně, okres Plzeň – město.  Mlýn bez funkčního vodního motoru.  V r. 1680 mlynář Vít Kouřim byl majitelem 6 let, po něm mlynářský rod Hříchů. Vdova po mlynáři  Dominiku Čechurovi se provdala v r. 1866 za mlynáře Josefa Váchu z Mlečic. V r. 1878 vydražil  František Martínek tento mlýn za 12.900 zlatých.  Klabava

43 Kozův mlýn – Ostrovec – Lhotka 6, 338 08 Lhotka, okres Rokycany.  Mlýn bez funkčního vodního motoru.  V r. 1777 zemřel mlynář Stanislav Tittlbach. V r. 1795 mlynář Zimmerhakl Pavel. V r. 1930 mlýn  vlastnil Václav Němec.  Zbirožský potok

44 Krondlův mlýn – Jana Procházky 9, 344 01 Domažlice – v centru města u Chodského hradu, okres Domažlice.  Mlýn bez funkčního vodního motoru.  Jeden ze dvou domažlických městských mlýnů, který se dodnes dochoval, tento si navíc uchoval  původní podobu včetně torza uměleckého složení z roku 1947.  Zubřina

45 Labežský, Pouskův mlýn – Těnovice 29, 335 61 Těnovice – samota mimo obec,  okres Plzeň – jih.  Mlýn bez funkčního vodního motoru.  Mlýn bez technologie, v roce 1987 vybudována MVE 15 kW,  v současnosti mimo provoz.  Bradava

46 Liblínský mlýn – 331 41 Liblín – u Berounky, okres Rokycany.  Mlýn bez funkčního vodního motoru.  Berounka

47 Lišický mlýn – Lišice 31, 334 01 Lišice -0,5 km jihovýchodně od centra  obce, okres Plzeň – jih.  Mlýn bez funkčního vodního motoru.  První zmínka z roku 1741. Ve 20. letech 20. století měl mlýn  čtyři složení s pilou, dnes slouží jako obytný objekt. Na náhonu  se zachovalo historické stavidlo.  Úhlava

48 Liškův mlýn – Mítov 14, 335 63 Mítov, okres Plzeň – jih.  Mlýn s vodním kolem.  Patrová roubená budova, v průčelí trojosá s pavlačí u levých  dvou os. Na kratší straně lomenice pod polovalbou. Uvnitř trámové  stropy. Drobné hospodářské stavení z vepřovic. Mlýn založen  r. 1680. Roubená stavba z konce 18. století.  Mítovský potok

49 Lomecký mlýn – Čimice 58, 342 01 Čimice – na okraji obce, okres Klatovy.  Mlýn s turbínou, který vyrábí elektřinu.  Udržovaný mlýn s původní turbínou pracující pro výrobu elektrické  energie a s částečně dochovanou technologií.  Nezdický potok

50 Lorencův mlýn, Laurenz Mühle – Svatý Kříž 108, 348 15 Svatý Kříž, okres Tachov.  Mlýn bez funkčního vodního motoru.  Mlýn je zakreslen již na mapě I. vojenského mapování.  Hamerský potok

51 Machův mlýn – Lhota 3, 331 41 Lhota – samota, v údolí několik rekreačních  chat, okres Plzeň – sever.  Mlýn bez funkčního vodního motoru.  Mlýn přestavěný na hotel a rekreační zařízení stojí nedaleko  obce Milíčov v údolí potoka Javornice nad jejím soutokem  se Štípským potokem. U mlýna jsou vybudována sportoviště  a bazén.  Javornice

52 Malý mlýn, Mlýnek – Plovární 21, 345 61 Staňkov, okres Domažlice.  Mlýn bez funkčního vodního motoru.  Malý mlýn stojí na jihozápadním konci města Staňkova. Kousek proti proudu řeky Radbuzy se  nachází na samotě Bílý mlýn, který má též č.p. 21.  Radbuza

53 Mešenský, Pouskův mlýn – Mešno 30, 338 43 Mešno – pod obcí Mešno – směrem na Lipnici, za zahradami vlevo, přes koleje a potok a potom vlevo, okres Rokycany. Mlýn bez funkčního vodního motoru. Mlýn založil v roce 1879 Alexius Pouska. Ve mlýně se mlelo do
31. prosince 1958, pak mlýn jakoby spal. Od roku 1997 je majitelem mlýna syn Jinřicha a Marie Pouskových z Mešna č.p. 30, Jindřich Pouska, vyučený mlynář, který v roce 2009
odešel do důchodu. V roce 2011 se rozhodl vše vyklidit, aby mlýn sloužil k prohlídkám pro veřejnost. Kornatický potok  www.pouskuvmlynmesno.estranky.cz

54 Mikulíkův mlýn – Strašice 70, 338 45 Strašice, okres Rokycany. Mlýn bez funkčního vodního motoru. Klabava

55 Milotův mlýn – Cheznovice 54, 338 06 Cheznovice, okres Rokycany. Mlýn bez funkčního vodního motoru. Drátovna. V roce 1930 mlynář Josef Milota. Holoubkovský potok

56 mlýn Bešťák – Číhaň 14, 341 42 Kolinec, okres Klatovy. Mlýn bez funkčního vodního motoru. Původně vodní kolo pohánělo jedno obyčejné české složení. Kolo bylo nahrazeno Francisovou turbínou typu Reiffenstein s výkonem 7,2 HP na přelomu 30. a 40. let 20. století. České složení se dvěma válcovými stolicemi. Úslava

57 mlýn Hlavatých – Chotiná 36, 330 11 Chotiná – 1,2 km severovýchodně od centra obce, okres Plzeň – sever. Mlýn bez funkčního vodního motoru. Poslední mlýn na Třemošné, postavený v roce 1868 Matějem Hlavatým. V držení rodiny až do ukončení provozu. Areál zachován bez budovy mlýnice. Dnes slouží jako osadní mlýn – osada Waikiki. Třemošná

58 mlýn Jarov – Strakonická 374, 341 01 Horažďovice, okres Klatovy. Mlýn s vodním kolem, který vyrábí elektřinu. První dochovaná písemná zmínka o mlýně pochází z roku 1581 (kupní smlouva). Dříve se nazýval Pustý nebo též Na Větrově. Od 19. století se používá název mlýn Na Jarově, později mlýn Jarov či Jarovský. Mlýn existoval do znárodnění v roce 1953. V současnosti slouží jako sklad, obytná budova a kanceláře. V roce 2014 spuštěno nové vodní kolo. Otava

59 mlýn Jednota – Soběsuky 22, 335 01 Soběsuky – samota, okres Plzeň – jih. Mlýn bez funkčního vodního motoru. Mlýn o několika budovách stojí u hráze rybníka Jednota.
V současné době mlýn opravují potomci mlynářské rodiny,  kterým byl mlýn v roce 1960 znárodněn. Mihovka

60 mlýn Kamensko, Chudinka, Pod bílou hlínou – Kamensko 190, 336 01 Kamensko – na kraji chatové osady, okres Plzeň – jih. Mlýn bez funkčního vodního motoru. Mlýn stojí na levém břehu Úslavy u jezu. Na mapách je uveden jako mlýn Chudinka. Mlýn nedávno koupil nový majitel a je v rekonstrukci. Ve mlýně je možné zařídit rekreační zařízeni, je zcela přestavěn. Úslava

61 mlýn Klášter, Klášterní mlýn – Nepomuk – Klášter 2, 335 01 Nepomuk – na okraji obce,  okres Plzeň – jih. Mlýn bez funkčního vodního motoru. Velká budova původního klášterního mlýna stojí na jižním okraji obce pod Klášterským rybníkem. Zbytky románského a gotického zdiva jsou v mlýnici a na půdě budovy. Mlýn přiléhá k původní
obranné zdi kláštera. Mlýn prošel přestavbami i v nedávné historii a slouží k obytným účelům. Úslava

62 mlýn Merklín – U Jezera 77, 334 52 Merklín – na okraji obce, okres Plzeň – jih. Mlýn bez funkčního vodního motoru. Rozlehlý areál mlýna, obytného domu a hospodářských budov se nachází blízko velkého rybníka. V roce 2013 na prodej. Merklínka

63 mlýn Mrskoš, Podměstský mlýn – U Jatek 127, 341 01 Horažďovice, okres Klatovy. Mlýn bez vodního motoru, který mele. Mlýn, který stále mele obilí na mouku. Bohužel přišel o
možnost využívat vodní energii a tak pracuje na elektřinu. Otava   www.mlynmrskos.cz

64 mlýn Na Strašidle – Strážov 205, 340 21 Strážov – mlýn se nachází v sousedství Červeného mlýna mezi Strážovem a Zahorčicemi, okres Klatovy. Mlýn bez funkčního vodního motoru. Někdejší šumavský mlýn, dnes stojí u koupaliště, slouží k rekreačním účelům. Jelenka

65 mlýn Na Zářečí – Zářečská 651, 341 01 Horažďovice, okres Klatovy. Mlýn bez vodního motoru, který mele. Dnes firma Brabec, mlýn Horažďovice – Zářečí s.r.o. Otava www.mlynbrabec.cz

66 mlýn Podhora, Pod Horou – Domažličky 12, 339 01 Domažličky, okres Klatovy. Mlýn s turbínou, který vyrábí elektřinu. Byl založen již v 17. století, v 18. století se připomíná jako mlýn o  jednom vodním kole na nestálé vodě. V roce 1922 byl zakoupen  rodem Krůsů a v jejich péči zůstává dodnes. Mlýn byl funkční až do  roku 1961. Během své existence byl mlýn opakovaně přestavován a  upravován. Poslední rekonstrukcí prošel v roce 2007, kdy zde bylo  vybudováno malé rekreační zařízení. Domažlický potok   www.mlynpodhora.cz

67 mlýn Prokop Borovy – Borovy 19, 334 01 Borovy – na východním okraji obce, okres Plzeň – jih. Mlýn s turbínou, který vyrábí elektřinu a mele. Největší mlýn na řece Úhlavě s dlouhou historií, který stále mele. Úhlava   www.prokopmlyn.cz

68 mlýn Štítary – Štítary 6, 345 25 Štítary – polosamota asi 200 m za obcí, okres Domažlice. Mlýn bez funkčního vodního motoru. Částečně zrekonstruovaná budova bývalého mlýna, upravená na penzion se zbytky zařízení včleněných do nových interiérů. V roce 2013 na prodej. Radbuza   www.starymlyn.cz

69 mlýn U Duchů, U Karásků – Zuklín – Podzuklín 2, 342 01 Klatovy – uprostřed osady Podzuklín, západně od Zuklína, okres Klatovy. Mlýn bez funkčního vodního motoru. Mlýn, o němž se dochovala první zmínka k roku 1720 stojící pod býv. panským pivovarem. Zuklínský potok

70 mlýn U Lišáka, mlýn pod Rabštejnem nad Střelou – 331 01 Rabštejn nad Střelou – samota, okres Plzeň – sever. Mlýn bez funkčního vodního motoru. Starobylý udržovaný mlýn stojí na pravém břehu říčky Střely nedaleko Rabštejna nad Střelou. Dřevěná roubená stavba je postavena na vysoké podezdívce, která mlýn chránila proti velké vodě a ledovým krám. Obilí se z vozů pouštělo do vlastní mlýnice skluzem. Mlýn sloužil i jako krojírna šindelů. Je technickou památkou Plzeňska. Původní název nebo jméno majitele se nepodařilo zjistit. Střela

71 mlýn U Matějů – Soběšice 74, 342 01 Klatovy – mezi Soběšicemi a osadou Parýzek, okres Klatovy. Mlýn bez funkčního vodního motoru. Velký uzavřený areál bývalého mlýna a pily si zachoval původní ráz bez výrazných úprav. Novosedelský potok

72 mlýn U Poulů – Soběšice 76, 342 01 Klatovy – jižně od obce, na okraji osady Parýzek, okres Klatovy. Mlýn bez funkčního vodního motoru. Areál mlýna a pily existující již v 18. století, se nachází na okraji osady Parýzek. Novosedelský potok

73 mlýn v Červeném Poříčí – Červené Poříčí 40, 340 12 Červené Poříčí, okres Klatovy. Mlýn s turbínou, který vyrábí elektřinu. Mlýn se zajímavou krytou dřevěnou lávkou spojující budovu mlýna s budovou obytnou. Mlýn i další budovy jsou v pěkném udržovaném stavu. Úhlava

74 mlýn v Dražovicích – Dražovice 35, 342 01 Klatovy – na konci obce, okres Klatovy. Mlýn bez funkčního vodního motoru. Dobře udržovaný objekt mlýna s dochovaným strojním zařízením schopným provozu. Nezdický potok

75 mlýn v Osvračíně – Osvračín 7, 345 61 Osvračín, okres Domažlice. Mlýn bez funkčního vodního motoru. Mlýn se nachází v západní části obce Osvračín přímo u hlavní silnice. Budovy jsou zrekonstruované a slouží jako keramická dílna a penzion. Zubřina  www.mlyn-osvracin.cz

76 mlýn v Tedražicích u Sušice – Tedražice 35, 342 01 Klatovy, okres Klatovy. Mlýn s turbínou, který vyrábí elektřinu. Dochovaná mlýnice s původní technologií a vodní elektrárnou v provozu. Velkou vzácností je zde pozůstatek tzv. polouměleckého složení stávající z hranolového vysévače ve staré moučnici. Ostružná

77 mlýn v Tojicích – Tojice 24, 335 01 Tojice – na okraji obce, okres Plzeň – jih. Mlýn bez funkčního vodního motoru. Mlýn stojí na okraji obce pod bývalým Panským rybníkem. Velká budova mlýna je složena z několika budov vzájemně k sobě spojených. Objekt slouží k obytným účelům. Víska

78 mlýn ve Frymburku – Frymburk 40, 342 01 Klatovy – na okraji obce, okres Klatovy. Mlýn bez funkčního vodního motoru. Mlýn stojí pod hrází Mlýnského rybníka a pod vedlejší silnicí procházející obcí. Na štítě mlýna jsou umístěny sluneční hodiny. Mlýn slouží k obytným účelům. Mačický potok

79 mlýn Vodolenka, Vorlův, Fürtschův mlýn – Chrastavice 47, 344 01 Domažlice – samota, okres Domažlice. Mlýn bez funkčního vodního motoru. Areál předměstského domažlického mlýna připomíná menší venkovský barokní zámeček. Zubřina

80 mlýn Zvíkovec, Fišerova elektrárna – Zvíkovec 52, 338 08 Zvíkovec – na okraji obce u mostu přes Berounku, okres Rokycany. Mlýn s turbínou, který vyrábí elektřinu. Velká budova Fišerovy elektrárny, bývalého mlýna, stojí na pravém břehu Berounky u mostu. V roce 1930 byl v provozu mlýn, pila a elektrárna. Berounka

81 mlýn Žinkovy – Žinkovy 21, 335 54 Žinkovy, okres Plzeň – jih. Mlýn bez funkčního vodního motoru. Relativně velký mlýn s pekárnou, zachovalým špejcharem a stodolou. Mlýn v roce 1930 provozovalo Rolnické mlýnské družstvo. Úslava

82 Mochovský mlýn, Žežulka; Sterzmühle – Žežulka 10, 342 01 Klatovy – samota jižně od Mochova, okres Klatovy. Mlýn s vodním kolem. Krásně dochovaný roubený šumavský mlýn, který je kulturní památkou. Volšovka

83 Mozolínský mlýn – Plasy 41, 331 01 Plasy, okres Plzeň – sever. Mlýniště bez mlýna. V současné době z mlýna zůstává jen jedna téměř rozpadlá budova. Lomanský potok

84 Neužilův mlýn – Příšov 7, 330 11 Příšov – 400 metrů jihovýchodně od obce, okres Plzeň – sever. Mlýn bez funkčního vodního motoru. Jméno se dochovalo po posledním majiteli, kterým byla rodina Neužilů. Založení tohoto mlýna bylo někdy před rokem 1670. Počátkem minulého století odkoupil mlýn Josef Neužil. Mlýn byl v provozu do počátku druhé světové války. Po válce již provoz nebyl obnoven. V současnosti je zchátralý areál mlýna (bez vodního náhonu i nádržky) využíván pro hospodářské účely. Třemošná

85 Nový mlýn – Ujčín 31, 341 42 Ujčín – severně od obce v areálu stavebnin, okres Klatovy. Mlýn bez funkčního vodního motoru. Značně zchátralý mlýn v areálu stavebnin při silnici Ujčín – Kolinec. Ostružná

86 Panský mlýn – Úterý 128, 330 40 Úterý – na okraji městečka, okres Plzeň – sever. Mlýn bez funkčního vodního motoru. Velký mlýn stojí na levém břehu Úterského potoka uprostřed velké zahrady zarostlé stromy. Úterský potok Panský mlýn

87 Panský mlýn – Soběšice – Panské Mlýny 73, 342 01 Klatovy – jižně od Soběšic, v místní části Panské Mlýny, okres Klatovy. Mlýn bez funkčního vodního motoru. Starobylý mlýn v osadě Panské Mlýny, který v současné době prochází postupnou rekonstrukcí. Existoval už v prvé polovině 18. století. Novosedelský potok

88 Panský, Hubkův mlýn – Spádná 17, 321 00 Plzeň – Litice, okres Plzeň – město. Mlýn bez funkčního vodního motoru. Bývalý mlýn na pravém břehu Radbuzy. Radbuza

89 Pártlův, Bártlů mlýn – Pohorsko 24, 342 01 Klatovy – v údolí SSZ od obce, okres Klatovy. Mlýn bez funkčního vodního motoru. Mlýn, který existoval již v 18. stol. Dodnes se dochovala obytná část a u ní zříceniny mlýnice. Nezdický potok

90 Paškovský, Kovářův mlýn – K Cihelně 38, 330 12 Horní Bříza, okres Plzeň – sever. Mlýn bez funkčního vodního motoru. Mlýn pravděpodobně vybudován před rokem 1558. Obnoven po požáru v roce 1867. Do dnešní podoby přestavěný v roce 1918. V roce 1959 znárodněný, v sedmdesátých letech demontováno vnitřní zařízení. V současnosti je soukromý objekt využíván k bydlení. Bělá

91 Peckův mlýn; Schöppamühle – Blažim 24, 330 38 Blažim – 4 km od města Úterý, okres Plzeň – sever. Mlýn s vodním kolem. Venkovská usedlost Peckův mlýn, dříve též Glosauerův mlýn (podle jména obyvatelů), Schoppamühle (Schoppabach – Dolský potok, die Mühle – něm. Mlýn). Obytné a hospodářské budovy jsou rozestavěny v menší nebo větší vzdálenosti od sebe ze čtyř stran. Ve volných rohových úsecích dvora je umístěn vjezd s vraty nebo brankou pro pěší. V pozadí stojí příčně stodola. První zmínky o osídlení tohoto místa sahají až do 16. století. Současný dům nese na průčelí rok 1838. Rekonstrukce v letech 2002 – 2012. Dolský potok   www.peckuvmlyn-ubytovani.cz

92 Petrův mlýn – Pozorka 28, 349 61 Pozorka, okres Tachov. Mlýniště bez mlýna. V 70. letech byl ještě zcela zachovalý, nyní jen rozvaliny. Úhlavka

93 Pičmanův, Hamerský mlýn; Waffenmühle – Politických vězňů 731, 345 62 Holýšov – mlýn stojí asi půl druhého kilometru na sever od Holýšova, okres Domažlice. Mlýn s turbínou, který vyrábí elektřinu. Někdejší mlýn z konce 18. století, který kromě mlynařiny provozoval i hamr a mědikoveckou činnost. Dnes je z evropských fondů rekonstruován a vodní dílo slouží pro provoz MVE. Radbuza

94 Podhrázský mlýn – Ostrovní, 335 61 Spálené Poříčí, okres Plzeň – jih. Mlýn s vodním kolem. Bývalý mlýn nedaleko zámku. Pozornost návštěvníka nesporně zaujme dokonale zrekonstruované mlýnské kolo na horní vodu i kamenné vantroky, přivádějící na kolo vodu z výše položeného Zámeckého rybníka napájeného náhonem z rybníku Hvížďalka. Pro technicky orientované návštěvníky je vyobrazení a popis konstrukce mlýna se všemi technickými daty opravdovou lahůdkou. Bradava

95 Podkrašovský, Vlkovský mlýn, mlýn U Nováků – Bohy 18, 331 41 Bohy – samota, nedaleko dvůr, okres Plzeň – sever. Mlýn bez funkčního vodního motoru. Mlýn o čtyřech budovách stojí na levém břehu Berounky nedaleko obce Bohy. Z původního mlýna založeného na konci 17. století se zachovala mlýnice, ostatní budovy jsou mladší. Mlýn je na seznamu kulturních památek ČR. Je rovněž technickou památkou. Berounka

96 Podostrovecký, Jankovský mlýn – Ostrovec – Lhotka 11, 338 08 Ostrovec – pod Ostrovcem, okres Rokycany. Mlýn bez funkčního vodního motoru. Připomínán již v r. 1590. V r. 1687 mlynář Jakub Vodrážka. V r. 1709 mlynář Adam Otto. V r. 1780 mlynář Bauček, po něm mlynář Fikyšar. Mlýn zakoupil v r. 1910 mlynář František Čihák. Zbirožský potok

97 Podviniční mlýn – Skelná Huť 53, 331 62 Skelná Huť – na okraji obce, okres Plzeň – sever. Mlýn bez funkčního vodního motoru. Žádost ke stavbě obilného mlýna na svrchní vodu podal Johann Hummer 12. června 1878 ve Skelné Huti. Od roku 1945 se zde již nemele. Mlýnská nádržka a objekt zůstávají zachovány. V současné době je mlýn trvale užíván a provozuje ubytování, občerstvení, farmu a mydlárnu. Starý potok   www.mlynskelnahut.cz

98 Ptenínský mlýn – Ptenín 46, 334 52 Ptenín, okres Plzeň – jih. Mlýn bez funkčního vodního motoru. Ptenínský mlýn leží na samotě jihozápadně od obce Ptenín. Nemovitost je zrekonstruována a užívána jako biofarma. Merklínka   www.pteninskymlyn.cz

99 Rajský mlýn – Rajské 11, 341 42 Rajské – jižně od obce v Rajském údolí, okres Klatovy. Mlýn bez funkčního vodního motoru. Starý mlýn, který byl až do roku 2014 zajímavou technickou památkou, mlýn měl kompletně dochované mlecí zařízení. V 1. pol. roku 2014 však začal majitel mlýna s rekonstrukcí a to velmi necitlivým, destruktivním způsobem, přičemž zničil většinu mlýnského zařízení i zařízení pily, krovy i části zděných konstrukcí. Ostružná

100 Roindlmühle – Nemanice 56, 344 01 Domažlice – při západním okraji obce, okres Domažlice. Mlýn bez funkčního vodního motoru. Mlýn, později pouze pila. Dnes rozlehlý areál o mnoha budovách, jež v sobě zřejmě ukrývají i historické konstrukce slouží stále jako pila (zařízení pily je však momentálně na prodej). Novosedelský potok

101 Rosenauerův mlýn – Velké Hydčice 28, 341 01 Velké Hydčice. Mlýn bez funkčního vodního motoru. Mlýn s první písemnou zmínkou z roku 1378. Otava   www.rosenauer.unas.cz/mlyn.htm

102 Rottův mlýn, ve Dvorci – U Obory 37, 335 03 Dvorec – samota, okres Plzeň – jih. Mlýn bez funkčního vodního motoru. Původně panský mlýn stojí o samotě v lukách. Z jedné strany přistavěl majitel k původní budově mlýna novou část. Mlýn slouží k obytným účelům. Úslava

103 Rudův mlýn, U Buštů – Drahoňův Újezd 23, 338 08 Drahoňův Újezd – pod vesnicí, okres Rokycany. Mlýn bez funkčního vodního motoru. Na potoce Koželušce pod Drahoňovým Újezdem byl mlýn Bedrníkův, jehož majitel Jiřík Křepelka krádeží se živil. On byl provazem a jeho žena metlami vymrskáni. V r. 1700 mlynář Matěj Kalina nar.1673. Mlýn koupil Antonín Beneš nar. 19. 1. 1881 v Dolním Hradišti č.p. 3 a jeho dcera se provdala za Bohumila Buštu. Koželuška

104 Schlanzův mlýn – Úterý 83, 330 41 Úterý – ve městě nedaleko náměstí, okres Plzeň – město. Mlýniště bez mlýna. Mlýn stál nedaleko náměstí. Základy a zbytky zdiva po vyhořelém mlýnu jsou ohrazeny plotem a nepřístupné. Mlýn vyhořel v roce 2004. Úterský potok

105 Schorocher mühle – Dolejší Krušec 11, 342 01 Klatovy, okres Klatovy. Mlýniště bez mlýna Mlýn vyhořel na konci 20. století, nebyl již obnoven a proměnil se ve zříceninu, která dále rychle podléhá zubu času. Luční potok

106 Schrönbrunner, Himmel Mühle – Studánka 01E 347 01 Tachov, okres Tachov Mlýn bez funkčního vodního motoru. Mlýn vyobrazený již na I. vojenským mapování. Stavba snad z roku 1833. Dříve čp. 83. Bezejmenný vodní tok

107 Sloní mlýn; Elefantenmühle – Vanětice 9, 342 01 Klatovy, okres Klatovy. Mlýniště bez mlýna. Zřícenina, 2 budovy, chlév a mlýnice s obytnou roubenou částí, vodní spád 4m. Radešovský potok

108 Spálený mlýn – Chrastavice 48, 344 01 Domažlice – samota, okres Domažlice. Mlýniště bez mlýna. Rozsáhlá zřícenina mlýna severně od Domažlic, mlýn byl opuštěn v 60. letech 20. stol., poté byl využíván místním JZD, až nakonec zcela zpustl. Zubřina

109 Staňkův mlýn – Staňkův mlýn 46, 344 01 Domažlice – východně od města, okres Domažlice. Mlýn bez funkčního vodního motoru. Mlýn o němž se první zmínka dochovala již k roku 1384. Dodnes se v něm nachází část mlecího zařízení. Zubřina

110 Starý mlýn – Velhartice 75, 341 42 Velhartice, ve středu obce, okres Klatovy. Mlýn s turbínou, který vyrábí elektřinu. Starý velhartický mlýn slouží dnes jako malá vodní elektrárna. Ostružná

111 Starý, Jílkův mlýn – V Dobřískově 114, 330 03 Chrást u Plzně, okres Plzeň – město). Mlýn bez funkčního vodního motoru. Jílkův mlýn postavený v roce 1839 mlynářem Váchou. Mlýn se nazývá také Starý mlýn. Klabava

112 Sýkorův mlýn – Třebnuška 15, 338 08 Třebnuška, okres Rokycany. Mlýn bez funkčního vodního motoru. Rozsáhlý areál mlýna s moderní mlýnicí a vilou. Vše zatím dochováno bez výraznějších přestaveb. Zbirožský potok

113 Šimáňů, Mikšovský mlýn, U Šimáňů – Kasejovice 208 – samota, 335 44 Kasejovice, okres Plzeň – jih. Mlýn bez funkčního vodního motoru. Zříceniny mlýna strženého povodní roku 1925. Jedinou zachovalou budovou je nová obytná stavba vystavěná po zničení mlýna. Ale i ona je opuštěná a chátrá, ostatní budovy jsou ve zříceninách. Kopřivnice

114 Šmeráků mlýn, mlýn Huť – V Huti 49, 335 03 Nepomuk – na okraji obce, okres Plzeň – jih. Mlýn bez funkčního vodního motoru. Neudržované budovy bývalé železné huti, olejny a mlýna stojí na okraji obce Dvorec pod rybníkem Panským rybníkem. Zajímavostí je, že některé budovy objektu byly postaveny z tvárnic z železné strusky. Úslava

115 Štádlerův, Zmotek mlýn – Partoltice 21, 335 01 Partoltice, okres Plzeň – jih. Mlýn bez funkčního vodního motoru. V roce 2006 byl mlýn na prodej, tehdy obsahoval ještě kompletní vybavení a byl celkem po architektonické stránce zachován, avšak poměrně zanedbán. Úslava

116 Švendův mlýn – Lipí 16, 331 62 Lipí – samota jižně od Manětína, okres Plzeň – sever.
Mlýn bez funkčního vodního motoru. Samota s mlýnským dvorem. Dnes slouží k obytným účelům. Kačina

117 Švihovský, Tylův mlýn – náměstí Dr. Edvarda Beneše 149, 340 12 Švihov – mlýn je na okraji náměstí před vstupem do hradu, okres Klatovy. Mlýn s turbínou, který vyrábí elektřinu. Bývalý Tylův mlýn v sousedství vodního hradu Švihov. Úhlava

118 Tajanovský mlýn – Tajanov 24, 341 42 Klatovy – východně od obce, okres Klatovy. Mlýn s turbínou, který vyrábí elektřinu. Starý, vzorně udržovaný mlýn využívaný dnes jako MVE. Ostružná

119 Thurnvaldův mlýn – Velhartice 126, 341 42 Velhartice – jižně od města pod hřbitovem, okres Klatovy. Mlýn s turbínou, který vyrábí elektřinu. Malý mlýn stojící v chatové osadě pod velhartickým hřbitovem dnes slouží jako MVE. Ostružná

120 Toflův, Schneiderův mlýn – Nevřeň 34, 330 11 Nevřeň, okres Plzeň – sever. Mlýn bez funkčního vodního motoru. Je možno usuzovat, že existoval kolem roku 1713. Koncem 19. století byl tento mlýn v majetku pana Tofla, po němž se dodnes označuje. V roce 1914 mlýn koupil Antonín Schneider, který vlastnil mlýn až do roku 1945. Krátce po skončení války došlo k ukončení jeho provozu, když byl mlýn majiteli spolu s ostatním majetkem odebrán. Střídající se další majitelé pouze zajišťovali chod hospodářství příslušející ke mlýnu. Dnes je budova mlýna v majetku soukromého majitele. Třemošná

121 Truhlářský mlýn; Tischlermühle – Srní 72, 341 92 Srní – samota, okres Klatovy. Mlýn bez funkčního vodního motoru. Přestavěný mlýn stojí o samotě na louce na levém břehu Hrádeckého potoka pod Srním směrem na Modravu. Je jediným dochovaným objektem z bývalých Mlynářských domků. Mlýn byl památkově chráněn v letech 1958-1980. Mlýn, okolní louky a přístupová cesta jsou v soukromém vlastnictví a nejsou přístupné. Hrádecký potok

122 Turkův mlýn – Dolní Lukavice 69, 334 44 Dolní Lukavice, okres Plzeň – jih. Mlýn s turbínou, který vyrábí elektřinu a mele. Velký areál mlýna se nachází ve východní části obce Dolní Lukavice. Ve mlýně se vyrábí krmné směsi a pila je též v provozu. Úhlava

123 U Smolů – Nezdice na Šumavě 80, 342 01 Klatovy, okres Klatovy. Mlýn bez funkčního vodního motoru. Bývalý mlýn s dispozicí ve tvaru U. Samostatně stojící stodola vlevo, v čele a vpravo hlavní budova ve tvaru L (levé křídlo obytné, pravé křídlo hospodářské), v místě styku obou křídel byla mlýnice. Zařízení nedochováno, přestalo se mlít během II. světové války. Architektura cca 30. léta 20. století. Mlýn na „horní vodu“. Vyskytuje se již na mapě tzv. II. vojenského mapování. Nezdický potok

124 Ujčínský, Flossmanův mlýn – Ujčín 10, 341 42 Ujčín – na jižním okraji obce pod zámkem, okres Klatovy. Mlýn s turbínou, který vyrábí elektřinu. Architektonicky krásná stavba mlýna pod zámkem. Obytná část dnes slouží jako obchod, mlýnice slouží k provozu MVE. Ostružná

125 V Jamách, Hanzlíkův mlýn – Velhartice 124, 341 42 Velhartice – východně od města, okres Klatovy. Mlýn bez funkčního vodního motoru. Velký, pěkně udržovaný mlýn stojí o samotě za chatařskou kolonií a za židovským hřbitovem. Do roku 2008 ve mlýně fungovala MVE, toho roku byla odstavena pro nerentabilitu. Ostružná

126 V Růždí, Matouškův mlýn – Maleč 29, 342 01 Klatovy – v údolí východně od Malče, okres Klatovy. Mlýn bez funkčního vodního motoru. Mlýn stojící na samotě v lesích v údolí potoka Peklov, v lokalitě zvané V Růždí. Růžďský potok

127 Válcové mlýny Josefa Pioreckýho – Dolní Bělá 11, 331 52 Dolní Bělá, okres Plzeň – sever. Mlýn bez funkčního vodního motoru. Původní mlynář František Piorecký, později před 2. svět válkou jeho syn Josef Piorecký. Znárodněn v roce 1953 – v roce 1964 mlynář zemřel a mlýn je odstavený. Pohon turbínou a elektromotorem. Po roce 1990 zrestituován synem Stanislavem Pioreckým. V současné době s původním zařízením, ale nefunkční. Bělá

128 Válcový mlýn J. Baroch, mlýn V Lukách, Barák – Vrčeň 52, 335 41 Vrčeň – samota, okres Plzeň – jih. Mlýn s turbínou, který vyrábí elektřinu. Velký zachovalý a udržovaný mlýn stojí o samotě necelý 1 km pod obcí Vrčeň. Budovy mlýna jsou postaveny do uzavřeného čtverce, který je do dvou směrů průjezdný. V mlýnici jsou všechny stroje a zařízení funkční. Na mlýnských strojích se nepracovalo od 40. let minulého století. Ve mlýně se za 2. světové války a po ní pouze šrotovalo. U mlýna je funkční elektrárna, která však v současnosti nevyrábí elektřinu. Úslava

129 Válcový mlýn Josef Pajer – Chlístov 6, 339 01 Chlístov, okres Klatovy. Mlýn bez funkčního vodního motoru. Malý vesnický mlýn, obytné stavení je z roku 1924 s napojenou mlýnicí, ve které se dochovaly pouze dřevěné podlahy a část mlýnské stolice. Nejstarší dřevěné trámy v mlýnici jsou dendrochronologickým průzkumem datovány r. 1700-1761. Mochtínský potok

130 Válcový mlýn Ledce – Ledce 38, 330 14 Ledce – západní okraj obce, okres Plzeň – sever. Mlýn bez funkčního vodního motoru. Počátky mlýna spadají do druhé pol. 17. století. Roku 1886 mlýn vyhořel, ale byl záhy obnoven. V roce 1927 koupil mlýn pan Nový a v majetku rodiny je do současnosti. V roce 1934 prochází generální technickou inovací (tento stav zachován). Mlýn skončil roku 1951, v současné době je v havarijním stavu a zvažuje  se jeho rekonstrukce. Třemošná

 131 Válcový mlýn Radobyčice – Akátová 8/5, 301 00 Radobyčice, okres Plzeň – město. Mlýn s turbínou, který vyrábí elektřinu. Válcový mlýn z 1. poloviny 19. století na levém břehu řeky Úhlavy. Úhlava

132 Válcový mlýn Vojtěcha Tremla – Číhaň 13, 341 42 Číhaň – v centru obce, okres Klatovy. Mlýn bez funkčního vodního motoru. Původně mlýn patřil týneckému kolovratskému panství stejně jako dnes v podstatě neexistující Číhaňský rybník nad ním. Mlýn, resp. jedno obyčejné české složení, byl poháněn až do roku 1937 kolem na svrchní vodu o výkonu 2 HP. V roce 1937 bylo kolo nahrazeno Bánkiho turbínou o výkonu 6 HP a začalo se mlít na jednostranné válcové stolici. Mlýn byl na žádost nemocného mlynáře Vojtěcha Tremla úředně zastaven v roce 1951. Úslava

133 Valentovský mlýn – Nadryby 17, 330 11 Nadryby, okres Plzeň – sever. Mlýn s turbínou, který vyrábí elektřinu. Mlynář František Řežábek. Berounka

134 Valterův mlýn – U Mlýna 48 (211), 330 11 Třemošná – západní okraj obce, severně od Zálužské ulice, okres Plzeň – sever. Mlýn bez funkčního vodního motoru. Areál někdejšího Valterova mlýna na západním okraji Třemošné v dnešní době bez mlýnice. Budovy areálu využívány k bydlení a hospodářským účelům. Třemošná

135 Velký Zuckerův mlýn – 330 38 Žernovník – asi 1,5 km severovýchodně od obce Vidžín, okres Plzeň – sever. Mlýniště bez mlýna. Poměrně rozlehlé pozůstatky mlýna. Vedle nich postavena rekreační chata. Pod mlýnem lze vysledovat zanesené zbytky náhonu před návratem do koryta potoka. Úterský potok

136 Vildův mlýn – Šrámkova 12, 338 08 Zbiroh – pod Zbirohem, okres Rokycany. Mlýn bez funkčního vodního motoru. Mlýn a pila. V r. 1930 Fr. Kotva a Fr. Svejkovský. Zbirožský potok

137 Vísecký mlýn – Trnová 291, 330 13 Trnová – 1,4 km jihovýchodně od centra obce, jižní okraj hráze Víseckého rybníka, okres Plzeň – sever. Mlýn bez funkčního vodního motoru. Mlýn postavený koncem 19. století u Víseckého rybníka. Ve mlýně se mlelo ještě za 2. světové války. Do současnosti se nedochovalo žádné strojní vybavení. Bělá

138 Vožehův mlýn – Kožlany 229, 331 44 Kožlany – 1.5 km od středu obce směrem na Rakovník, okres Plzeň – sever. Mlýn bez funkčního vodního motoru. Původní stavba zmiňována již v r. 1539. Pro stavbu využit kámen z nedaleké ruiny hradu Angerbach. Prý se v mlýnu mlelo do r. 1938, ale veškeré zařízení bylo poté odvezeno do nedalekého nového mlýna. Mlýn byl v letech 1967-72 laicky z ruiny upraven pro rodinné bydlení. Od roku 1996 se nový majitel snaží o vysoušení zanedbaného objektu a nelaickou opravu objektu pro trvalé bydlení. V 1. patře částečně zachováno původní hrázdění. Javornice

139 Zahrádecký mlýn – 341 42 Zahrádka, východně od Čachrova na začátku Rajského údolí, okres Klatovy. MVE postavená na mlýništi bez mlýna. MVE stavěná ve zříceninách mlýna. Ostružná

140 Zámecký mlýn – Nábřežní 273, 341 01 Horažďovice, okres Klatovy. Mlýn s vodním kolem. Mohutná budova Zámeckého mlýna prochází rekonstrukcí. V roce 2012 dostal mlýn novou střechu a vodní kolo. Mlýn je na seznamu kulturních památek v Horažďovicích (HŠ). Otava

141 Zemětický mlýn – Zemětice 31, 334 52 Zemětice, okres Plzeň – jih. Mlýn bez funkčního vodního motoru. Mlýn se nachází u Mlýnského rybníka v jižní části obce Zemětice. Merklínka

142 Zimův, Ostrovecký mlýn – Ostrovec – Lhotka 12, 338 08 Ostrovec – pod Ostrovcem, okres Rokycany. Mlýn bez funkčního vodního motoru. Roubená poschoďová stavba z r. 1652. V r. 1772 si vzal vdovu Annu po mlynáři Janu Desortovi mlynář František Sýkora. Od r. 1874 mlynář František Zima. Zbirožský potok

143 Žákavský mlýn – Žákava 47, 332 04 Žákava, okres Plzeň – jih. Mlýn bez funkčního vodního motoru. Bývalý mlýn slouží jako zázemí sportovnímu rybolovu. Bradava

144 Žaloudkův, Piplův mlýn – Borek 10, 331 41 Kozojedy – mlýn se nachází přibližne 850 m od středu obce Borek, okres Plzeň – sever. Mlýn bez funkčního vodního motoru. Piplův Mlýn, dříve zvaný Žaloudkův, patří k těm starším mlýnům na Střele. K mlýnu vedl vodu 200 metrů dlouhý náhon od jezu, který řeku přehrazoval těsně pod soutokem s Kralovickým potokem. V současné době zde funguje pila. Střela

145 Žichlický mlýn – Žichlice 25, 330 11 Žichlice – mlýn se nachází 500 m severozápadně od žichlické návsi, okres Plzeň – sever. Mlýn bez funkčního vodního motoru. Jeden z nejstarších a největších mlýnů na Třemošné. Po ukončení provozu areál chátral, vodní dílo bylo zavezeno a mlýnice zbořena, dnes dochováno pouze mohutné obytné stavení z druhé poloviny 19. století. Třemošná